Povídka - Tak už je to zase tady...

Tak už je to zase tady!!! Nemaj pivo, dvanáctku, co má tak strašně rád. A někdy dokonce víc rád než svou 40letou manželku. Ne vlastně jí není 40!!!! jaká to asi smůla, on vlastně žije s ní už 40let!!! jak to někdy vše splývá v jedno. Možná tak hodně rychle zestárla, že je to znát. Nechce se mu domů, ale nejradši by šel, otylé obličeje jeho spolužáků a známých mu vadí. Sedí mezi nimi tak nějak víceméně osaměle, a hlavou se mu honí vzpomínky na to, jak byli mladí a taky hodně blbí. Takový ty nezdravý a bláhový ambice, jak dobudou svět: prestižní místa na určitých pracovních pozicích, plno skvělejch bab, že nebudou vědět, kterou dřív obšťastnit a našeptat ji plno krásných lží. Na chvíli, že by jim i rádi věřili, ale ve skrytu duše znají krutou pravdu.
A teď tu sedí jak trubka, tvrdší než ta ocelová a je jednou taky bude jako ona pořádně tvrdý, ovšem trochu jinak, než-li tomu tak už bývá u mužů :). Nevzdechne po něm možná ani pes, jenom právě ta manželka, před kterou utekld o hospody. Pobrečí si, doma pak povzdechne si, že není žádnej mužskej, co by jí řekl, že i přesto, že už je s ní dlouho, tak jí má rád, i když už je sám tak hrozně vyhaslej. Dokonce ji i zalže, že je furt hezká,že na věku nezáleží, a další ty milosrdný lži, kterými se konejší životem zklamané, staré ženy...
Ona si na to vzpomene, a bude ji ještě hůř. Všechen ten smutek a zmar pak zají nějakou masovou dobrotou a navrch si dá ještě moučník z pohřbu nebo čerstvě upečenou bábovku, kterou nikdo nechce. Pak si něco ještě naláduje na malý dezertní talířek, a bude se proklínat, že to dělá, protože v tomhle věku se hubne tuze těžko a nelehko. Bude muset taky i vypnout televizi, neboť pohled na mladé, štíhlé, vymodelované modelky, co budou v 50 letech vypadat jak sušené makrely od solárka, ji nebude dělat dobře. Ještě více by ji zmáhala její vlastní ubohost, jak duševní tak fyzická. Všechen bujarý a hezký čas mládí je nenávratně v prdeli. Zůstaly jen vzpomínky, no vlastně díky bohu za ně...teď si na nich ustele jak na polštáři a slzy jako hrach se ji budou koulet po vzpomínkách, až ucítí slastný spánek, a propadne se blaženě do kupodivu pěkných snů, o životě...který nikdy nenastane...
Za chvíli se štamgast neštastně štastný manžílek, probudí. Ve sklenici zahlédne zbytek zvětralého piva a úsměvný pohled, lehce pochybovaného charakteru od mladé servírky, která má asi nejspíše pěkné čtyřky. Je jedno, že kdysi měla samé jedničky na školách, nespravedlnost, se aspoň příjemně vymstí jinde. Olízne si suché rty, a možná je to i touha po tom mladém těle. Jenomže už nějak tak díky zkušenostem tuší, kde je jeho pravé místo. Rozumně zažene divné úvahy o tom všem, mrkne očkem po servírce na znamení toho, že by se ještě chtěl přiopít, než se vydá na cestu dom. Mladičká servírka, mu za krátký okamžik donese kvalitně vychlazenou desítku a jeho oči spočinou na jeho čtyřkách. Kdyby byl jen tak mladší..ale desítka je jistější a silnější než všechno, co by rád a na co vlastně ani nemá...Místo brzké cesty domů, následuje několik piv, jako figurky v řadě za sebou...hraje piškvorky s dobrem i zlem zároveň a sám si přijde jako nemluvně když nezodpovědně se mu chce jenom sát z prsu...a životadárný koktejl, na něž mají patent pouze ženy