*ALKOHOL*
Po vzniku Berlínské zdi jsem byl vyslán v rámci humanitární akce naší republiky do tehdejší NDR, kde mě delegovali do okresní nemocnice, lékaři téměř opuštěné. Spolupracoval jsem s primářem porodnice a gynekologie docela dobře. Střídali jsme se v ambulanci, u operačního stolu, v nočních i nedělních službách. Sestry i porodní asistentky mi usnadňovaly práci kde a jak jen mohly. A primář nešetřil chválou. Byl spokojen a já se cítil skoro jako mezi svými. Všichni viděli, že pracuji za tři: za jeho chybějícího zástupce a dva sekundáře, kteří v té pohnuté a neklidné době své pracoviště také opustili a odešli na Západ.
» autor: Tomáš |
Asi po čtyřech měsících mého působení jako jeho zástupce mě v noci probudí telefon: „Okamžitě prosím na sál, je to velmi nutné!“ volá zoufale porodní asistentka.
„Moment, to je asi omyl. Vždyť noční službu má přece primář!“
„Spěchá to, přijďte prosím hned!“ a spěšně zavěsí. Je mi to podezřelé. Oč asi jde? Vždyť je jak na porodním tak i na operačním sále sále suverén, to mi už několikrát předvedl. K porodnické operaci mě tedy nepotřebuje a o císařský řez se nejedná.
Na sále spatřím odložené Kjellandovy vysoké kleště, ještě čerstvě zakrvácené. Pak vidím rodičku s rozsáhlým porodním poraněním, masivně krvácejícím, jaké jsem ještě nikdy neviděl. Porodní asistentka rozpačitě klopí oči. Stydí se. Za co? Nebo snad za někoho?
Primář, široce rozkročený, opírá se jednou rukou o zeď a sotva udržuje rovnováhu. Odulá oční víčka, krví podlité spojivky. Zamumlá něco nesrozumitelně a vykymácí se na chodbu.
Ztratil jsem řeč! Ujímám se nachystaného šití. Krevní tlak pod stovku, puls skoro nehmatný! Přikazuji sestře z oddělení: okamžitě infuzi a připravit krevní transfuzi! Ošetřit široké a neobvykle hluboké poranění je nadmíru obtížně, pracuji víceméně jako úrazový chirurg. Vduchu nadávám a kleju.
Je mi to jasné: kvartální alkoholik! Neřekl bych to do něho. Ačkoliv: tehdy už, při nástupní návštěvě u nich, jedna sklenka vína za druhou! Uvědomuji si: zde nemůžu zůstat, musím pryč. Zbabrá operaci nebo porod, jako právě teď a já v tom budu lítat!? Ne!
Druhý den nepřišel ani na vizitu. A tak si je pozvu: předsedu stranické organizace městské i nemocniční. Omlouvají se, nápravu ale nemohou slíbit. Nedostatek schopných odborníků! To vím taky. Položil jsem jim nůž na krk: buď mě ministerstvo přeloží jinam nebo jedu okamžitě domů. Zařídit to do tří dnů! Utápím se v práci a nemám čas, abych někam telefonoval.
Nazítří se šéf uvádí v nejlepší náladě, jakoby se vůbec nic nestalo. Vzápětí den nato mě ministerstvo zdravotnictví překládá dekretem do sousedního okresu. S primářem žádná srdečná rozlučka. Dostal jsem pracovní posudek a seznam samostatně vykonaných operací, politoval rozhodnutí shora a do budoucna mi popřál hodně úspěchů. Chladný vojenský styl.
Nakonec ale jsem byl rád, že jsme se navzájem rozešli bez nějakých výčitek, výmluv nebo omluv a hlavně, že to dlouho netrvalo. Bylo mi to i tak nanejvýš nepříjemné. Až dosud jsem totiž nikdy neopouštěl svá dosavadní pracoviště za podobných okolností.
Později jsem se postupně dozvěděl, že jeho vlastní bezdětné manželství, které -ať už z jakýchkoliv důvodů- nemohl jako gynekolog vyléčit, způsobilo, že začal podléhat alkoholu. Aby sám taky odešel na západ, jako jeho lékaři, k tomu asi neměl odvahu, poněvadž si zřejmě byl vědom, že by se svým osobním deficitem neuspěl v konkurenci se západoněmeckými kolegy, kdežto zde na východě byl přece jen trpěn podle zásady, že je lepší on, než vůbec nikdo.
Politováníhodný to lidký osud...
„Moment, to je asi omyl. Vždyť noční službu má přece primář!“
„Spěchá to, přijďte prosím hned!“ a spěšně zavěsí. Je mi to podezřelé. Oč asi jde? Vždyť je jak na porodním tak i na operačním sále sále suverén, to mi už několikrát předvedl. K porodnické operaci mě tedy nepotřebuje a o císařský řez se nejedná.
Na sále spatřím odložené Kjellandovy vysoké kleště, ještě čerstvě zakrvácené. Pak vidím rodičku s rozsáhlým porodním poraněním, masivně krvácejícím, jaké jsem ještě nikdy neviděl. Porodní asistentka rozpačitě klopí oči. Stydí se. Za co? Nebo snad za někoho?
Primář, široce rozkročený, opírá se jednou rukou o zeď a sotva udržuje rovnováhu. Odulá oční víčka, krví podlité spojivky. Zamumlá něco nesrozumitelně a vykymácí se na chodbu.
Ztratil jsem řeč! Ujímám se nachystaného šití. Krevní tlak pod stovku, puls skoro nehmatný! Přikazuji sestře z oddělení: okamžitě infuzi a připravit krevní transfuzi! Ošetřit široké a neobvykle hluboké poranění je nadmíru obtížně, pracuji víceméně jako úrazový chirurg. Vduchu nadávám a kleju.
Je mi to jasné: kvartální alkoholik! Neřekl bych to do něho. Ačkoliv: tehdy už, při nástupní návštěvě u nich, jedna sklenka vína za druhou! Uvědomuji si: zde nemůžu zůstat, musím pryč. Zbabrá operaci nebo porod, jako právě teď a já v tom budu lítat!? Ne!
Druhý den nepřišel ani na vizitu. A tak si je pozvu: předsedu stranické organizace městské i nemocniční. Omlouvají se, nápravu ale nemohou slíbit. Nedostatek schopných odborníků! To vím taky. Položil jsem jim nůž na krk: buď mě ministerstvo přeloží jinam nebo jedu okamžitě domů. Zařídit to do tří dnů! Utápím se v práci a nemám čas, abych někam telefonoval.
Nazítří se šéf uvádí v nejlepší náladě, jakoby se vůbec nic nestalo. Vzápětí den nato mě ministerstvo zdravotnictví překládá dekretem do sousedního okresu. S primářem žádná srdečná rozlučka. Dostal jsem pracovní posudek a seznam samostatně vykonaných operací, politoval rozhodnutí shora a do budoucna mi popřál hodně úspěchů. Chladný vojenský styl.
Nakonec ale jsem byl rád, že jsme se navzájem rozešli bez nějakých výčitek, výmluv nebo omluv a hlavně, že to dlouho netrvalo. Bylo mi to i tak nanejvýš nepříjemné. Až dosud jsem totiž nikdy neopouštěl svá dosavadní pracoviště za podobných okolností.
Později jsem se postupně dozvěděl, že jeho vlastní bezdětné manželství, které -ať už z jakýchkoliv důvodů- nemohl jako gynekolog vyléčit, způsobilo, že začal podléhat alkoholu. Aby sám taky odešel na západ, jako jeho lékaři, k tomu asi neměl odvahu, poněvadž si zřejmě byl vědom, že by se svým osobním deficitem neuspěl v konkurenci se západoněmeckými kolegy, kdežto zde na východě byl přece jen trpěn podle zásady, že je lepší on, než vůbec nikdo.
Politováníhodný to lidký osud...
Tipů: 21
» 05.06.13
» komentářů: 15
» čteno: 921(22)
» posláno: 0
» nahlásit
» 05.06.2013 - 21:39
spíš ...to byl asi slaboch a alkoholik není nikdy k politování, to mi věř... ST
» 06.06.2013 - 06:03
Berenika: porod je v této povídce vedlejší záležitostí, ale pokud si vzpomínám, bylo dítě v pořádku. Silně emocionálně na mne zapůsobil opilý primář a pak ta spoušť, kterou se ¨podepsal¨ na rodidlech, která vypadala jako po výbuchu nějakého minigranátu. Pro mě to nebylo žádné estetické šití nýbrž jen flikování...
» 06.06.2013 - 09:44
Určitou závislost dokážu pochopit..i nedostatek vůle ji ukončit.. ale obavy panují z jeho péče o pacientky. Ty ohrožuje… Co dodat, stává se a bude :(
» 29.06.2013 - 19:02
další příběh, tentokrát z té druhé strany, mohli bychom dlouho debatovat...raději mlčím, hlavně, že jste to ukočíroval. I o tom je život...
» 06.07.2013 - 08:39
...když jde do práce zlitej řemeslník, tak je to naprosto špatně, ale doktor...
» 29.12.2013 - 00:57
První příběh od tebe čtu a velice poutavé , jdu si přečíst hned další ... a ode mne dostáváš ST
» 08.01.2014 - 19:47
strawberry: sailorr: Rusell McDonald: Romana Šamanka LadyLoba: Petrs: kvítek: E.T.Jane: čubík: Berenika: vavaoko: básněnka: Děkuji vám všem za pozitivní hodnocení!!! :-))))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.