VELIKONOČNÍ KADIDLO

Velikonoční a vánoční kadidlo,
roste jen tam, kde jinak dodnes roste.
Pokusy, pěstovat kadidlový strom jinde,
dostaly všechny neúprosné kvinde.
Selhaly žalostně bez pardonu, nevonělo totiž.
Vysvětlení je prosté, v tom je ta hlavní potíž,
že žádá si velké horko a sucho, a navíc
čtrnáct dní velké množství dešťové vody.
Tu přináší jednou za rok monsum bouřlivý.
Náklady s kadidlem se dostávaly do Říma,

a odtud přes Turecko do Evropy přes antická místa
Gazy a Petry, kláštera nádherně vytesaného do skály.
Tam platilo se za nocování karavany jen „kadidlamy“,
a v Římě stoupla cena třistakrát než na nalezišti.
Proč to to kadidlo tak nestoudně drahotou piští ?
Důvodem byla dlouhá cesta po souši a pirátské bandy.
Po moři nemožno, koráby nemohly křižovat proti větru,
až přišla revoluce ve stavbě lodí a plachet.
Lodě pak pluly do Alexandrie v Egyptě a odtud
to byla jen krátká cesta do Říma a do Evropy.
Kadidlo i dnes nechalo v sobě antické stopy :
Ta pryskyřice má dodnes hojivé a léčivě účinky.
A název není od neslušného slovesa kaditi,
ale od staroslovanského „čad“ - čaditi.

Tak je to i s člověkem jako s kadidlem.
Je mu třeba v životě vezdejšího chleba.
Slov od jiné spřízněné člověčí duše.
Žvanec dostane v našem světě, mnohdy zlém.
A slova, třistakrát dražší, než ta všední,
dostává jen zřídka ve dnech ze všech dní.
Tak vzácná, tak hojivá, kterých je tak třeba.
Láska a přátelství znají ten vezdejší chleba.

File : Básně z roku 2013