*BÍLÝ - ČERNÝ*

Pro mne tedy ta aféra nebyla ještě u konce, o atavismu jsem nebyl vnitřně přesvědčen. Erotik Club, kde jsem začínal tušit jádro problému, nevěda proč, mi doslova nedával spát, ale stále mi nic přesvědčivého nenapadlo. Dvě slova byla pro mne klíčovými: černý Alex. Proč? Je něco v Norimberku černé? Ptám se špatně. Je někdo v tom městě černý? Ale ano! Celá řada mužů americké vojenské posádky, hledajících po službě nějakou partnerku. Kde? No přece v Erotik Clubu! V našem městě nejsou ani Amíci ani žádný klub.

Bylo to pro mne, jako bych hrál šach: cítím, že mohu dát každou chvíli mat, ale neznám ty rozhodující tahy! Měl jsem ale další klíčové slovo: partnerka. A když partnerka, tak jedině společná?! Ale kde tu je spojitost mezi společnou partnerkou a černým Alexem? Musel jsem se ještě několikrát vyspat, abych mohl přemýšlet dál.

Přišel jsem na to, že musím zrekonstruovat, kdy mohlo dojít k početí Alexa. Podle data narození to bylo snadné. Abych zdolal další překážku, domluvil jsem si schůzku s vedoucím Erotik Clubu. Znal jsem ho dobře, poněvadž mi své čtyři ¨kněžky lásky¨ pravidelně přiváděl po skončení ordinačních hodin k povinným prohlídkám. Seznámil mě s organizací běžného pracovního dne ve svém podniku.

„Vedou si tvoje děvčata o svých návštěvnících nějaké záznamy?“ zajímalo mě obzvlášť.

„Každá si píše do deníku časový údaj, zda vůbec došlo k sexu a třeba ještě nějaké zvláštní přání dotyčného, nebo vůbec nějakou zvláštnost. Vše je anonymní, jméno se nikde neuvádí.“

Chtěl jsem se však dozvědět trochu víc: „Jak vím, ono nejde vždy pouze o sex. Vždyť mnoha mužům stačí jenom, aby našli spřízněnou ženskou duši, která trpělivě vyslechne, co v manželství postrádají a jinak se k nim chová žensky něžně, jako matka k velkému dítěti, jehož podstata vězí přece v každém z nás dospělých.“

„Pro takovouhle službu mám jednu z nich, Tanju, která to ovládá opravdu perfektně!¨“ odpověděl mi skoro pyšně. Že bych se blížil k cíli? Musím toho využít!

„Vy přece, jako boss, máte jistě příležitost nahlédnout do jejího pracovního deníku a informovat se o klientele v týdnu okolo tohoto data?“ a řekl jsem mu den předpokládaného Alexova početí.

Udiveně se na mě podíval, nevěda co si o tom má myslet. Abych ho uklidnil, řekl jsem mu, že pracuji na zvláštní statistické práci a že je pochopitelně všechno absolutně anonymní. Půjčil jsem mu i Filipovu fotku, abych mu jeho pátrání usnadnil. Slíbil, že mi v příštích dnech zavolá.

Za několik dní jsme se tedy sešli znovu. Referoval mně: „Tanja podle fotky okamžitě poznala o koho jde a moc si o něm pamatovala. Byl prý pro ni opravdu neobvyklým návštěvníkem: velký snílek, rozporuplný, který celkem ani tak netoužil po sexu, jako že nesmírně trpěl manželským nesouladem, o kterém se potřeboval někomu vyzpovídat a vyříkat. Svoje rodiče prý miloval až uctíval a byl proto neuvěřitelně zklamán povýšeným a nadřazeným chováním nejenom rodičů své ženy k nim, ale především postojem jí samé, který nemohl pochopit a kterým moc trpěl, poněvadž prý svou manželku opravdu miloval.
Podle svých poznámek zjistila, že v týdnu udávaného data přišel jenom jednou, bezprostředně po nějakém černém Amíkovi, a oproti dřívějšku vyjímečně okamžitě a opakovaně vyžadoval sex. Svěřil se jí, že ho manželka rozčilila tak, jak už dlouho ne, když se v telefonu pohádali a nakonec mu vyčetla, že zanedbává manželské povinnosti. A tak prý přišel jí navzdory dnes naschvál, aby při své vynucené povinnosti večer mohl myslet na ni, na Tanju.“

Shodou těchto různých okolností a pouhou -nicméně osudovou- náhodou přenesl tedy Filip nevědomky zřejmě neobyčejně vitální spermie bezprostředně předchozího hosta u Tanji na svou manželku tím, že vzápětí nato splnil svou manželskou povinnost. Tak došlo k početí jejich tragicky poznamenaného syna Alexe.

*
Potvrdilo se tedy dávné lékařské rčení „pater semper incertus,“ že totiž otec je vždy neznám. Nemaje původně žádných přesvědčivých důkazů, stala se nyní moje tehdejší diagnóza atavismu jen nouzovým vysvětlením, ale výsledek mých teoretických úvah zůstal až dodnes mým tajemstvím...