C´est la vie, déja vu» autor: JiSo |
Viděl jsem z růže padat lístky okvětní,
a pak z nebe klesat k nohám souhvězdí.
Byl jsem na Náměstí nebeského klidu,
taky přímo v centru dění blitzkriegu.
Viděl jsem na kříž přibíjet proroky,
byl jsem při požáru tehdy v Národním.
Slyšel jsem trávu růst, dřív než se zasadí,
sovu zavolat své jméno z povzdálí.
Tak už to v tom životě chodí - c´est la vie,
novinky není radno čekat - déja vu.
Viděl jsem kola osudu točit se pozpátku,
potom vytékat krev z očí červánků.
Já šel jsem v ten den kolem domu Dakota,
a zažil slunce skrývat se v temnotách.
Viděl jsem muže plakat, děti držet zbraň,
slyšel ticho křičet do světových stran.
Seděl jsem s Kristem při poslední večeři,
a žil v Zahradě rajských potěšení
Tak už to v tom životě chodí - c´est la vie...
Viděl jsem jak se voda mění ve víno,
divoké koně, pádící pustinou.
Učil jsem Smrt bát se jejích dnů posledních,
vítr vát po pláních i po strništích.
Viděl jsem soudce jak si krev z rukou smývá,
Abraháma přivádět k hoře syna.
Byl jsem v Dallasu, tam v davu, mezi všemi,
zažil sedmadvacet hlav padat k zemi.
Tak už to v tom životě chodí - c´est la vie...
Viděl jsem trůny se pod panovníky kácet,
i jaké důsledky mívá defenestrace.
Přežil jsem časy míru i dobu válečnou,
a mezi prsty si život nechal proklouznout.
Tak už to v tom životě chodí - c´est la vie...
a pak z nebe klesat k nohám souhvězdí.
Byl jsem na Náměstí nebeského klidu,
taky přímo v centru dění blitzkriegu.
Viděl jsem na kříž přibíjet proroky,
byl jsem při požáru tehdy v Národním.
Slyšel jsem trávu růst, dřív než se zasadí,
sovu zavolat své jméno z povzdálí.
Tak už to v tom životě chodí - c´est la vie,
novinky není radno čekat - déja vu.
Viděl jsem kola osudu točit se pozpátku,
potom vytékat krev z očí červánků.
Já šel jsem v ten den kolem domu Dakota,
a zažil slunce skrývat se v temnotách.
Viděl jsem muže plakat, děti držet zbraň,
slyšel ticho křičet do světových stran.
Seděl jsem s Kristem při poslední večeři,
a žil v Zahradě rajských potěšení
Tak už to v tom životě chodí - c´est la vie...
Viděl jsem jak se voda mění ve víno,
divoké koně, pádící pustinou.
Učil jsem Smrt bát se jejích dnů posledních,
vítr vát po pláních i po strništích.
Viděl jsem soudce jak si krev z rukou smývá,
Abraháma přivádět k hoře syna.
Byl jsem v Dallasu, tam v davu, mezi všemi,
zažil sedmadvacet hlav padat k zemi.
Tak už to v tom životě chodí - c´est la vie...
Viděl jsem trůny se pod panovníky kácet,
i jaké důsledky mívá defenestrace.
Přežil jsem časy míru i dobu válečnou,
a mezi prsty si život nechal proklouznout.
Tak už to v tom životě chodí - c´est la vie...
Tipů: 7
» 28.03.23
» komentářů: 2
» čteno: 110(10)
» posláno: 0
» nahlásit
» 29.03.2023 - 12:18
Kvalitní sdělení a příměry, možná by neškodilo trochu rozvolnit vazbu a rýmování, takhle to vypadá, že báseň má být ve vázaném verši, který ale není dokonalý.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Šmiksong | Následující: Made In ČSSR