Kantorské elegie III - Pohlavní

» autor: Paulmatthiole
Jednoho krásného dne po vyučování jsem byl zastaven paní zástupkyní; mezi námi panovaly „vřelé vztahy“ už od samého počátku, takže většinu našich setkání provázela samá pozitiva a sociální jistoty, abych použil známý příměr z Básníků.

„Pane učiteli, byla jsem se podívat ve vaší učebně a mám dojem, že se žáci u vás v hodinách musí velmi nudit, protože máte opravdu, ale opravdu strašným způsobem počmárané lavice,“ spustila bez jakéhokoliv úvodu.

„Dobrý den, paní zástupkyně, také vás rád vidím,“ odvětil jsem a pohlédl na ni krhavým okem.

„Děkuji vám za informaci. Víte, řada těch vzkazů, o kterých tu hovoříte, má svůj původ ještě z dávných dob před mým příchodem, to je jedna věc. Druhá věc je, že v té učebně se střídají různí kolegové a kolegyně s různými třídami, takže ne zcela chápu, z čeho vyvozujete, že se žáci nudí právě v mých hodinách natolik, aby si je pletli s výtvarnou výchovou.“

„No, to já nevím, pane učiteli, ale je to vaše kmenová třída a vy za ni zodpovídáte, tak se postarejte o to, aby ty nápisy nebyly vidět. Dohodněte se o tom třeba s panem školníkem. Nashledanou.“

„Nashledanou,“ odvětil jsem mechanicky, jsa zaměstnán přemýšlením nad tím, jak je možné, že když té dámě posvítí slunko do ucha, nezáří jí oči. „Kdoví, teď je delší dobu pod mrakem, třeba i září,“ huhlám si nakonec v duchu; beru batoh z kabinetu a hrnu se k východu.

Tam stál školník a zástupkyně mu právě četla jakési levity; když mě zblýskla, bylo jasné, kterým směrem se bude ubírat následující debata:

„Už jste s panem školníkem vyřešili ty počmárané lavice, pane učiteli?“

„Jistě, už tam není naprosto nic vidět,“ pousmál jsem se.

„Hm, no tak dobře. Nashledanou.“

„Ty vole, co jsme jako měli řešit za počmáraný lavice?“ poulil oči školník.

„Klid, Tondo, u mě ve třídě byly počmáraný lavice a tak chtěla, aby to zmizelo.“

„A cos s tim udělal?“

„Zítra během polední přestávky to vezmu lihem, takže teď nic, naprosto nic. Jen jsem řekl dětem, ať zvednou židle.“

Školník dostal záchvat smíchu, až se začal dusit a nabral zdravě modrou barvu. „Ty vole, to je dobrý, taky ji máš docela v patě, že jo?“

„Vždyť to znáš, Tondo, na každou svini se vaří voda, ono na ni taky dojde,“ pokrčil jsem rameny a změnil souřadnice v čase a prostoru.

Platnost tohoto pořekadla má evidentně cosi do sebe, jak se ukázalo hned příští týden. Paní zástupkyně měla zbrusu novou učebnu angličtiny, a jak tak procházím kolem, všiml jsem si, že cosi pulíruje na desce jedné z lavic.

„Dobrý den, paní zástupkyně,“ řekl jsem a zvědavě nakoukl, cože to tam vlastně dělá.

Na desce lavice stálo napsáno permanentním fixem „Zástupkyně je pýča“.

„Ono to ale vůbec nechce pustit, pane učiteli, to je hrůza.“

Další události nabraly rychlý spád.

„Víte, paní zástupkyně, některé pravdy vodou a kusem hadru dolů opravdu nepůjdou. Ostatně, divím se, že ve vaší učebně a při vašich hodinách mají žáci čas psát takové věci na lavice, patrně se velmi nudí…“

Pohlédla na mě jako na vraha; nestačila říci ani příslovečné „bé“, když jsem dodal: „Navíc, vyučujete v té třídě i češtinu – to deváťáci nevědí, že se ve slově „pýča“ nepíše ypsilon?“

Co bych dlouze líčil, přišlo mě to na jeden měsíc 500 korun osobního ohodnocení, nad čímž jsem ledabyle mávl rukou, protože za tu legraci a ten pohled na tvář plnou, jak říkají umělci, nejvyššího úžasu, to rozhodně stálo…
» 14.03.19
» čteno: 72(6)
» posláno: 0


Komentáře zakázány autorem díla.
Předchozí: Léto | Následující: Schody
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
narozeniny
Ketyna [7]


© 2011 - 2019 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Ty nejlepší útržky z každodenního, místy bláznivého, života.

Ladič pian

Ladíme, opravujeme, provádíme posudky klavírů a pianin.