Trnem pro malý kousek nebe
28.7.2013
» autor: wa7v |
Trnem pro malý kousek nebe
````````````````````````````
*
Vítám tě
má modrá pláňko
nesoucí v moment pocity
Líbí se ti
držet
na duhové lanko
na něžnost mezi rty
Budu ti říkat...
Retýnko
*
Sněním o lučním kvítí
než letci ve slunečném odpoledni propůjčí ti křídla
Letní pírkem
rád odkázal bych tebe na malý kousek nebe
jako sníh když plní vločkami
ruce hvězd...
tam daleko dychtících nad námi
na něž se dívá svatá
ve chladném
skrze barevná sklíčka vitráží
tam pro tebe ruží
rozezvučí rosy
a malá kapka mne... dál.. dál vede...
do úniků
za úsvity
i vzpomínkou
proč nám je zžíhá
když schová srdce na stráži
Dál žiju stín
když lodi plují na můj klín
Dál voní hyacint
z rozloučení
s pink
Ty přicházíš
v zelena
mých očí v předjaří
a mé zimy
chytí šeřík
Toulal se ti po tvářích
Dál měl dámě dát
nesunout že rád
z lístků skrytě v polštářích
rozjasníš si kvítkopád
snad
...šaty co tu ještě leží
zůstanou mi noční oblohou
na ní smělé slzy něží
když je čtou
dlaně nad vodou
ať dál žiju stín
*
Dál Retýnko
prosím křehký labyrint
zdali hřeje plamének
vlnícím dýcháním
a v očích mívám
nepokojné touhy pomněnek
že nejsem slunce
člověk
i je
vzýval aby hřálo
a kolikrát
v životě zapadalo...
a když tě smí
šeptá váhavě..
kde jsi
mé májové
jaro kde načechráváš tanečnicím řasy
to já ztracen
miloval tě málo
a plál
na své pouti
s princeznou heliového balonku...
Už už
chystala své básnivé ruce
jako úděl zachytit se v poesii letu
čistou z modráskových světů
Ji viděl růží...
I růže ví..
trň
````````````````````````````
*
Vítám tě
má modrá pláňko
nesoucí v moment pocity
Líbí se ti
držet
na duhové lanko
na něžnost mezi rty
Budu ti říkat...
Retýnko
*
Sněním o lučním kvítí
než letci ve slunečném odpoledni propůjčí ti křídla
Letní pírkem
rád odkázal bych tebe na malý kousek nebe
jako sníh když plní vločkami
ruce hvězd...
tam daleko dychtících nad námi
na něž se dívá svatá
ve chladném
skrze barevná sklíčka vitráží
tam pro tebe ruží
rozezvučí rosy
a malá kapka mne... dál.. dál vede...
do úniků
za úsvity
i vzpomínkou
proč nám je zžíhá
když schová srdce na stráži
Dál žiju stín
když lodi plují na můj klín
Dál voní hyacint
z rozloučení
s pink
Ty přicházíš
v zelena
mých očí v předjaří
a mé zimy
chytí šeřík
Toulal se ti po tvářích
Dál měl dámě dát
nesunout že rád
z lístků skrytě v polštářích
rozjasníš si kvítkopád
snad
...šaty co tu ještě leží
zůstanou mi noční oblohou
na ní smělé slzy něží
když je čtou
dlaně nad vodou
ať dál žiju stín
*
Dál Retýnko
prosím křehký labyrint
zdali hřeje plamének
vlnícím dýcháním
a v očích mívám
nepokojné touhy pomněnek
že nejsem slunce
člověk
i je
vzýval aby hřálo
a kolikrát
v životě zapadalo...
a když tě smí
šeptá váhavě..
kde jsi
mé májové
jaro kde načechráváš tanečnicím řasy
to já ztracen
miloval tě málo
a plál
na své pouti
s princeznou heliového balonku...
Už už
chystala své básnivé ruce
jako úděl zachytit se v poesii letu
čistou z modráskových světů
Ji viděl růží...
I růže ví..
trň
Tipů: 13
» 31.07.13
» komentářů: 4
» čteno: 668(11)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: Jednou dvakrát.. | Následující: Šípková jsi dlouho, lásko..