Jednou dvakrát..

Možná před temnotou mne zachrání úsvit
Možná mne lásko
nenecháš v úzkých

Možná přijde
ve střevících ticha
Možná mi ukážeš co to v nás dýchá

...když stojím večerem
na stráži deště
...kdy rosa na stéble
prosívá rozkvétej..

a já vím
to zpívá
tlukotem žestě
za chvění na duši motýlí rej


a z obzorů...
se plíží strach...
až v něm tonu po hvězdičkách

* kdy šeptáváš
* třpytílku můj
* když jsi blízko nezašňůrkuj

Možná před samotou
mne zachrání úsvit
Možná mne lásko
nenecháš v úzkých

Možná verše jsou vážky a šídla
podobné básnířkám
rozbřesklým snům...

na kontníčku řetízek...
rtům dotek múz..

procitlé v leknínech jezerním tělem

* čekajícím poodemknu
* panenská křídla
* a v třepotání duze uniknu

Možná před
temnotou mne
zachrání úsvit

Možná klíč s notou
bílé vzdá blůzky

Možná už více nebudou nazí
v průsvitné síťce
májové slzy

* možná je necháš plout do moří
* a z posledních pout
* najde svou harmonii
* neshoří
* a zůstane svět ozvěn
* žen bosých nálad

kdo míval závrať
míval melodii
bez řetízku nomen omen
na pobřeží
srdce

jednou dvakrát


Možná před samotou
nás
zachrání úsvit
Možná nás
lásko
nenecháš v úzkých

Možná si vzpomene
romantik schůzky
Možná jednou dvakrát ne