Z jednoho vrhu II.: Uzel na přetržené niti (část druhá)

Teď už to vím - zkouškové je horor. Třeba mi tohle pomůže se nezbláznit (anebo naopak zbláznit se úplně xD).
» autorka: Eylonwai
KapitolaII: Uzel na přetržené niti (2/2)

Na město padl soumrak.
Rothe s Kaelanem se vypotáceli z hospody a na chvíli vypadali jako párek opilců. Nic, co by v tomhle městě stálo za pozornost.
„Nemůžeš se trochu sehnout? Nemám sílu na chození a už vůbec ne na chození po špičkách,“ zabručel Rothe, když klopýtali úzkou uličkou.
„Promiň. A nemůžeš se ze mě napít?“
„Ne. Rozhodně ne tady. Zahni, musíme ven z města.“

Po chvíli za sebou nechali špínu ulic a hříchy zkaženého velkoměsta. Otevřela se před nimi široká krajina zalitá prvními odlesky vzbouzejících se hvězd.
„Vidíš támhle ten les?“ ozval se udýchaně Rothe a malátnou rukou ukázal na asi míli vzdálený shluk stromů. „Sejdi z cesty, musíme dojít až k němu.“
Kaelan zahnul s upírem na rameni na travnatou louku a zamířil k lesu.
„Tak jaký je tvůj životní příběh, štěně?“ zeptal se náhle Rothe, když už si chlapec myslel, že omdlel.
Kaelan cítil, jak mu po zádech stéká pot. Měl pocit, že upír váží stále méně, nicméně na podobné otázky nebyl připraven. Nezajímá je nic jiného než lov, říkali mu na výcviku Stínových lovců. Nebudou se tě ptát, kdo jsi a odkud přicházíš, jediné, o co jim jde, je tvoje energie, tvůj život.
„Není to zajímavé vyprávění. Matka byla pradlena, otec rolník. Bil nás oba.“
„Že by to byl on, kdo tě zatoužil zkrášlit?“ kývl Rothe hlavou k chlapcovu obličeji. Následně klopýtl o drn trávy, a kdyby ho Kaelan včas nezachytil, sesul by se na zem. Místo toho mu nastavil záda a bez řečí ho chytil za nohy.
„Ale ne, tohle je trapné,“ remcal Rothe, ale nezbylo mu, než se chytit chlapce kolem krku. „Stále jsi mi neodpověděl.“
„Máš pravdu. Pořezal mě střepem z rozbité vázy, když mi bylo sedmnáct. Pak se zabil. Matka zešílela.“
„Co jsi dělal potom?“
Kaelan se kousl do rtu. Měl si raději vymyslet nějakou historku. Jak mu mohl vyprávět, že se potloukal po ulici, kde ho zanedlouho našel Ghislain a naverboval ke Stínovým lovcům? Přesto měl pocit, že mu nemůže lhát.
„To už není zajímavé. To je tvůj dům?“
Kaelan byl překvapený. Malý dům z bíle omítnutých cihel a s doškovou střechou se lepil na vysokou borovici, kterou začínal les. Pod oknem byla vyskládaná hranička nasekaného dřeva, opodál vězela ve špalku zaseknutá sekera. K domku patřila i skromná zahrádka sestávající výhradně z okrasných keřů. Chlapec se skoro podivil, že za okny nejsou vystavené růžové muškáty.
„Jo, já vím. Něco takového bys do upíra neřekl, co?“
Kaelan se jen zasmál a zamířil ke dveřím. Když zastavil, Rothe se mu sesul ze zad, opřel se o zeď domu a z kapsy vytáhl klíč.
Vnitřek domu sestával z jedné jednoduché místnosti. V rohu na dřevěné podlaze stála upravená postel, v druhém hliněný krb. Uprostřed byl malý dřevěný stolek s pohodlným křeslem a na pravé zdi poličky a skříňky plné psacího náčiní, sem tam pohozeného kusu oblečení, několik řad knih vázaných v kůži a dalších různých maličkostí. Skromná skříňka v horním rohu stěny měla zamčená dvířka. Právě k ní Rothe okamžitě zamířil a odemkl ji klíčkem, který mu visel na řetízku na krku. Uvnitř byly vyskládané lahvičky z čirého skla. Většina jich byla prázdných, jen ve dvou se třpytila průhledná tekutina. Jednu z nich – měla oranžový nádech – Rothe vzal, otevřel a rychle si ji nalil do úst. Jakmile polkl, do tváří se mu vrátila barva. Kosti už mu tak výrazně nevystupovaly a zastřený pohled zjasněl.
„To je lepší,“ vydechl. Lahvičku zase zazátkovat a vrátil do skřínky. Lítostivě pohlédl na poslední plnou a zaklapl dřevěná dvířka. „Ale nebude to stačit. Do zítřejšího rána je musím všechny naplnit.“
„Jak to chceš udělat?“
Rothe pokrčil rameny. „Počkám, až někdo půjde kolem.“
„Tady? Žiješ na kraji lesa. Ale,“ zaváhal Kaelan a nervózně spojil ruce, „říkal jsem přece, že moje energie ti bude k dispozici.“
„Já vím,“ Rothe se skoro usmál. „Nedaleko odsud je dřevorubecká osada. Za chvíli někdo z nich půjde kolem.“
„Jak to víš? Umíš předvídat budoucnost?“
„Chodí tudy každý večer,“ rozesmál se Rothe.

Vskutku – netrvalo dlouho a otevřeným oknem dovnitř vnikla melodie, kterou si pobrukovala přibližující se postava. Rothe si rukou prohrábl černé vlasy splývající mu kolem uší a vyšel ven. „Zůstaň tady,“ křikl ještě na Kaelana a zmizel v lese.
Chlapec se mezitím posadil na postel a rozhlížel se kolem. Zkontroloval dýku připevněnou na stehně a meč, který odložil vedle sebe. Byl připravený zasáhnout, pokud se upír chystal ohrozit něčí život. Přesto měl pocit, jako by jeho odhodlání vychládalo. Ještě to neuměl přesně popsat, ale když viděl trochu cynický, ale v jádru upřímný pohled upírových temně modrých očí, nedokázal si představit, jak tahle bytost někoho chladnokrevně vraždí. Ve skutečnosti Rothe vypadal snad ještě mladší než on sám. Dokud se člověk na delší dobu nezadíval do jeho očí. A neuslyšel ho promluvit.
Kaelanovy úvahy přerušily vzdálené hlasy a následná tupá rána. Ovládl pokušení vyběhnout ven a místo toho zatnul pěsti. Hlavou se mu mihla představa toho, jak svalnatý dřevorubec mlátí sekerou do Rothova křehkého těla, když vtom se rozlétly dveře. Upír pozpátku vešel do místnosti, za sebou na zemi táhl mužské tělo a Kaelanovi už nepřipadal tak bezbranný. Dřevorubec byl statný, paže mu přetékaly svaly a na dobrosrdečné tváři už byly znát vrásky.
Rothe ho přitáhl doprostřed místnosti a obkročmo si na něj klekl. „Podej mi lahvičky. Všechny.“
Kaelan rychle přešel ke skřínce, otevřel ji a shrnul si do náruče všechny skleněné lahvičky kromě té plné. Opatrně je vysypal na zem vedle těla dřevorubce.
„Zabiješ ho?“ zeptal se varovným tónem, který Rothe nepostřehl.
„Samozřejmě, že ne. Ten má síly, že by vystačila na měsíc. Ujišťuju tě, že tenhle se po probuzení nebude ani motat. Teď ustup.“
Kaelan poodstoupil a znovu si sedl na postel. Čekal, že mu Rothe otevře hrdlo, tepnu na zápěstí nebo mu alespoň způsobí nějaké zranění. Místo toho se Rothe nad tělem sklonil, pootevřel mu ústa a než se chlapec stačil dovtípit, přitiskl na ně ty své. Dlaněmi se opřel o dřevěnou podlahu a zhluboka se nadechl.
Kaelan, který málem zapomněl dýchat, na posteli zdřevěněl a na dlaních mu vyskočil pot. Viděl, jak Rothe se zavřenýma očima polyká a nemohl od té scény odtrhnout oči. Cítil znechucení a trpkou pachuť v ústech, když viděl, jak Rothe tiskne své rty na slizká ústa dřevorubcovy vousaté tváře.
Po chvíli, která snad byla nekonečná, se upír odtáhl a sáhl po lahvičce, kterou odzátkoval. Natočil mužovu hlavu mírně na stranu a přiložil hrdlo lahvičky k jeho ústům. Zatímco si rukávem druhé ruky bezmyšlenkovitě otíral rty, do lahvičky začala proudit načervenalá tekutina. Postupně tak naplnil všechny – do té poslední tekla už energie růžová.
Když pečlivě uzavřel poslední lahvičku, vzhlédl. Kaelan se mezitím stačil vzpamatovat a nasadit kamennou tvář. „Vidíš, štěně?“ Dřevorubec začal spokojeně oddechovat. „Naprosto nic se mu nestalo, je to jen, jako by usnul. Víc si nikdy neberu. Většinou to člověku neudělá vůbec nic.“
„Já vím,“ řekl rychle Kaelan. Tohle by přece měl jakožto člověk toužící po proměně v upíra vědět.
„Dobře. Teď běž spát. Ráno musíme vyrazit.“
„Kam?“
„Vidíš, o tom jsem se ti zapomněl zmínit. Máme úkol. Jdeme do Salhemu.“
„Až do Salhemu?“ vyjekl skoro Kaelan. Tohle byla tak trochu čára přes rozpočet. Nečekal, že se tak brzo ocitne odříznutý od Stínových lovců. Vzpomněl si na to, jak sám sobě sliboval odvahu a neohroženost. Dobrá tedy, půjde s upírem do země vzdálené stovky mil, úplně sám.
„Přesně tak. Vyspi se na posteli, já jí dnes v noci potřebovat nebudu.“
„Co budeš dělat?“
„Trochu se proběhnu po lese a tobě seženu zásoby na cestu. Mimo jiné se tady přítel-“ s těmi slovy si přehodil dřevorubce přes rameno, jako by nevážil víc než pytel mouky, „potřebuje vyspat na měkkém mechu. Dobrou noc.“
Tipů: 6
» 08.01.12
» komentářů: 2
» čteno: 737(13)
» posláno: 0


» 10.06.2012 - 17:58
Velice milý způsob krmení :)
» 10.06.2012 - 18:29
Septimus: Taky si myslím :D

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2020 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.