Z jednoho vrhu II.: Uzel na přetržené niti (část první)

» autorka: Eylonwai
Kapitola II.: Uzel na přetržené niti

Nesnáším hospody. Příliš hlučno, příliš nedýchatelno. Moc lidí. Bylo snad naschvál, že jsem za jediný den navštívil hned dvě.
Chlapec se rádoby nenápadně rozhlédl po okolí a nejspíš usoudil, že tady si nás nikdo všímat nebude, protože s klidem zasedl k otřískanému dřevěnému stolu ve stinném koutu hned vedle výčepu. Neochotně jsem si sedl naproti němu a podepřel si hlavu rukou, jako že se nestarám o okolí. Ve skutečnosti mi bylo pořád víc mdlo. V mlze jsem vnímal, jak Štěně pohybem ruky přivolává hospodskou děvečku a objednává si jakési pití.
„Tak povídej, záhadný cizinče, proč jsi čekal zrovna na mě?“ Nemám rád vytáčky. A chtěl jsem to ukončit co nejdříve. Kaelan se v odpověď zase zazubil, což nenaznačovalo rychlý vývoj situace.
„Měl bych pro vás takový návrh.“
„Tak jo,“ promnul jsem si čelo. „Hned na začátku si něco ujasníme, dobře?“
Váhavě přikývl a úsměv mu trochu povadl. Měl jsem z toho škodolibou radost.
„Tak zaprvé mi přestaň vykat a říkat pane. A zadruhé mi nejdřív řekni, odkud o mně víš.“
„V podstatě o vás mluví celé město. O tobě.“ K dobru jsem mu připsal, že se opravil, ale tím nevinným prohlášením mě naprosto zdrtil. Měl jsem za to, že moje kariéra nenápadného lovce ve stínech je v troskách.
„Samozřejmě ne nahlas, spíš si o tobě celé město šeptá,“ nervózně se usmál vlastním slovům, což mi přišlo jako první upřímný úsměv od chvíle, kdy jsme se potkali. „Tak se ty šepty donesly i ke mně. Konečně něco zajímavého! Celý život jsem žil v přesvědčení, že všichni upíři se skrývají v K’aldurských dolech nebo odpluli za moře.“
Odolal jsem nutkání natáhnout se přes stůl a vrazit mu pohlavek za to hlasitě vyslovené „upíři“.
„Všichni zjevně ne. Pokračuj.“
„V tu chvíli mi bylo jasné, že tě musím najít. Jak jsem to nakonec udělal je na delší povídání.“ Nicméně to bylo to, co mě zajímalo. Až do chvíle, než znovu otevřel pusu. „Udělej ze mě upíra.“
„C-cože?“
„To je můj návrh; budu tvým mečem a zdrojem energie. A ty ze mě potom uděláš upíra.“
Měl jsem pocit, že dostanu záchvat smíchu. Na to by se mi ovšem musela přestat točit hlava. Přede mnou seděl chlapec, sotva dvacetiletý, a chtěl se stát parazitem, být navěky odkázán na lidskou energii.
„Nevím jistě, zda ti dochází všechny následky, štěně.“
„Dokonale,“ kývl rázně hlavou a ani se nepozastavil nad tím oslovením.
„Tak proč…?“
Pokrčil rameny. „Chci být silný. Rychlý. A nesmrtelný.“
Neodolal jsem sarkastickému úšklebku. „Lépe řečeno se chceš navždycky vyčlenit z lidské společnosti. Přijít o možnost používat jakoukoli chladnou zbraň,“ kývl jsem hlavou k jeho meči, který si odložil na stůl. „Stát se závislým na lidských zdrojích a připravit se o všechny blízké.“
„Přesně tak,“ usmál se a mně se zase chtělo jednu mu vrazit. „Ty snad nejsi spokojený se svým životem?“
Točila se mi hlava, chtělo se mi zoufale spát, zvracel bych, kdybych mohl, cítil jsem, jak mi průsvitní pleť a kosti vystupují pod kůží. V tu chvíli jsem tenhle zpropadený život nenáviděl. Ale nikdy jsem neuměl pořádně lhát.
„Jsem. Ale to ještě neznamená, že ty bys byl.“
„To je pravda, ale myslím, že to už je moje věc.“
Tohle potřebovalo dlouhé a důkladné přemýšlení, což byla věc, které jsem v tu chvíli rozhodně nebyl schopen.
„A co že mi nabízíš na oplátku?“
„Meč,“ dotkl se prsty koženého pouzdra. „Energii. A společnost.“ Při posledním slově se zazubil. Poprvé jsem si všiml, jak pěkné má zuby. V souvislosti s jeho vyhublostí jsem usoudil, že se dobře zná s hladem.
Chtělo se mi klít. Meč – lépe řečeno někoho, kdo meč může a umí ovládat – jsem potřeboval. Důkazem toho byl stále pálící škrábanec na mé tváři. Energii jsem potřeboval ještě víc a bylo možné, že na cestě, na kterou jsem se hodlal vydat, o ní bude nezvyklá nouze. Co se týče jeho společnosti… to jediné mi dělalo obavy. Přišel příliš vhod. Jakoby to měl naplánované. Ale asi jsem si nemohl vybírat.
„Tak tedy dobrá. Ale hned na začátku si ujasníme pár věcí. To, jestli tě nakonec udělám upírem, rozhodnu já a rozhodnu se, kdy budu chtít, rozumíš? Když to nepůjde, tak to prostě nepůjde. Jsi ochoten to přijmout?“
Chvíli mě zkoumal vážnýma očima. „Proč by to nemělo jít?“
„Tak přeci jen nevíš všechno,“ zasmál jsem se. „Nikdo ti neřekl, jak se z člověka stane upír?“
Zahanbeně zakroutil hlavou.
„Raději tě tím teď nebudu zatěžovat, není to tak důležité.“ Páni, že já nemlčel. Až v té chvíli mi došlo, že s jeho pomocí už prakticky počítám a najednou jsem se začal bát, že o ni náhle zase přijdu. Na druhou stranu jsem doufal, že se nebude dál vyptávat a já mu tak budu moct připravit pěkné překvapení, až na to přijde. Div jsem se nezačal škodolibě usmívat.
„Dobrá. Když to nepůjde – jak říkáš – půjdu si zase svou cestou a nechám tě být.“
Podezřele rychle na to kývl. Přičítal jsem to nadšení.
„Jak myslíš. Další věc – ve všem mě poslechneš, a když řeknu ne, nebudeš se ptát proč.“
„To je pochopitelné. Ještě něco?“
Čekal jsem větší radost. Teď mi připadalo, že najednou někam spěchá, jako by to chtěl mít co nejrychleji za sebou. Ale neměl jsem energii nad tím přemýšlet.
„To je snad vše. Teď půjdeme ke mně domů. Pomoz mi vstát.“
Nechtěl jsem dávat najevo slabost, ale hlava se mi točila tak příšerně, že bych se neudržel na nohou. Kaelan si rychle připnul meč, protáhl mi dlouhou paži pod levou rukou a podepřel mě. Byl nejméně o půl hlavy vyšší než já, což by mi jindy připadalo vážně trapné, ale naštěstí se nikdo nedíval.
Tipů: 4
» 03.01.12
» komentářů: 5
» čteno: 648(12)
» posláno: 0


» 14.02.2012 - 16:16
Začíná to být čím dál tím víc zajímavé.Líbí se mi všechny ty malé detaily. A kontrast mezi postavami.
» 14.02.2012 - 16:34
somnium: Díky moc! :)
» 08.05.2012 - 18:42
Má moc hezké zuby, ano? xP Nemohla jsem si odpustit.
» 08.05.2012 - 19:35
Chezliq: Kupodivu to s naším nedávným tématem nesouvisí, ale když o tom tak přemýšlím... třeba mám nějakou úchylku :D
» 08.05.2012 - 19:49
Eylonwai: Budu si dělat čárky při každé podezřelé zmínce o zubech a přijdeme na to x)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
narozeniny
LUKiO [7], Paulmatthiole [7], gabkin [7], čubík [7], Siorak [7], Zee [5]


© 2018 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

Patos

Ty nejlepší útržky z každodenního, místy bláznivého, života.

Ladič pian

Ladíme, opravujeme, provádíme posudky klavírů a pianin.