Z jednoho vrhu I.: Kaelan (část druhá)

» autorka: Eylonwai
„Stůj.“
Neuplynula ani hodina od toho, co se za mnou zavřely dveře krčmy, ve které si se mnou (pečlivě zamaskovaný) dal schůzku Slythar, pravá ruka Jeho Veličenstva, a už jsem byl v průšvihu. Dneska se člověk už ani nemůže procházet po nočních uličkách a nenarazit na nájemné vrahy, zloděje a jinou sebranku. I když popravdě, vlastně jsem jedním z nich.
Ale to teď stranou. Chystal jsem se spořádaně odebrat domů, když mi cestu zastoupila sehraná skupinka Jezdců soumraku. Z čehož jsem usoudil, že mají špehy všude a zatraceně vycvičené – dostali se k nim mnohem dřív než já. To bych ovšem musel vědět, že se nacházejí i v hlavním městě. I když na první pohled vypadají jako politováníhodná skvadra (a ten název!), ve skutečnosti mi teď dělali největší starosti právě oni. Byli totiž předmětem mého čerstvě přijatého úkolu. Nebudu zapírat, Slythar se chystal zaplatit dost slušnou cenu a ani já už si nemohl nevšímat výdajů za ten přepychový domeček za městem, co jsem si pořídil. Jenže to bych se nejdřív musel vypořádat právě tady s pány Jezdci soumraku.
Bylo jich šest, což bylo pořád na hranici zvládnutelnosti. Bohužel měli meče. Dlouhé a ostré.
„Tak dobře, přátelé,“ zvedl jsem ruce v gestu míru. „Co takhle vyřídit to v klidu a bez zbytečného násilí?“ Plešatý chlápek v čele skupinky zavrčel a mě došlo, že návrh se asi nesetkal s úspěchem. Naštěstí mám pořád tu svojí upírskou rychlost. Než stihl první nepřítel tasit, přiskočil jsem k němu a věnoval mu ránu pěstí do břicha. Prudce se předklonil a dlažbu skropila vykašlaná krev.
Vzápětí tasili všichni najednou a kdovíjak mě stihli obklíčit. Vrhl jsem se jim po nohou. To většina lidí nečeká. Oni to čekali.
Kdybych nebyl tak rychlý, přišel jsem o hlavu. Takhle ozbrojenec jen švihl do prázdna a já ho stihl chytit za zápěstí a stáhnout na zem. Meč zařinčel o zem a v další chvíli chlápka omráčila dlažba, která se moc rychle potkala s jeho hlavou. Dobře, ten je vyřízený, teď už jich zbývá jen pět. Uprostřed počítání mě přerušilo ostré šlehnutí bolesti, když mě meč jednoho z nich pohladil po tváři. Sprostě jsem zaklel, ale nebylo to moc procítěné – všiml jsem si, že formace se jim rozbila a teď na mě jdou naprosto neuspořádaně. Na jednu stranu výhoda, na druhou těžko říct, co od každého čekat. Zatímco jsem se vyhýbal ranám přicházejícím od jednoho, druhý se přesunul do mých zad. To by ovšem měli už moc velkou výhodu, a tak jsem zkrátka uhnul. Rychle. Což znamená, že než se ten, co na mě tak nerozvážně chtěl zaútočit zezadu, nestačil zastavit a prudkým sekem oddělil svému druhu zápěstí od paže. Byla to pravá, což snížilo počet mých protivníků na čtyři.
Na tváři jsem cítil stékající teplo. Rychle jsem si jí otřel prsty. Průhledná tekutina na nich se zatřpytila rubínovými odlesky. To nebylo zrovna šťastné – unikala ze mě energie. Není lehké zranit upíra tak hluboko, aby začal… no, krvácet není zrovna to správné slovo – zkrátka aby začal ztrácet energii. Ale když už se to povede, ztrácí se znepokojivě rychle.
Nicméně byly důležitější věci, o které jsem se musel neprodleně postarat. Jako třeba chlápek s mečem, který chtěl zjevně pomstít ruku svého kamaráda a s výkřikem se na mě rozeběhl. Se třemi kumpány v patách.
Tomu prvnímu jsem uhnul, ale přímo do rány druhému. Kdyby nezakopl o vyčnívající kámen, nejspíš bych se zapotil. Takhle jsem stihl uskakovat všem ranám, ale začínala se mi nebezpečně točit hlava. Potřeboval jsem si sednout a možná se napít, aby se mi zahojila rána. O tom ale pánové nechtěli ani slyšet.
Stačili se přeskupit a teď na mě šli dva zepředu a dva ze stran. Za zády jsem měl zeď. Zatracené hlavní město a jeho úzké uličky! Nastal čas na další pokus o vyjednávání. Plešoun byl přímo přede mnou. Snažně jsem se na něj usmál a podruhé zkusil obecně známé gesto míru.
„Tak jo, co takhle zvážit mojí nabídku? Pořád platí!“
„Mlč, upíre. Nepřišli jsme vyjednávat.“ Vstřícnost sama, přesně jak jsem čekal.
„A co přesně vás vede k tomu, abyste si zrovna na mě vybíjeli zlost, co?“
„To moc dobře víš. Zhruba před hodinou jsi uzavřel smlouvu se Slytharem. Tvým úkolem je nás zabít.“
Pousmál jsem se. „Nemáte úplně přesné informace, příteli. Ale musím uznat, že vaši špehové patří k těm spolehlivějším. Nicméně já osobně proti vám nic nemám, tak proč to pro dnešek neodložit, co říkáš?“
„Říkám mlč, už podruhé.“
Zábavný chlapík. Smích jsem musel přemáhat hlavně ve chvíli, kdy na mě namířil úžasně vyleštěnou čepelí svého meče.
Točila se mi hlava a měl jsem pocit, že kdybych kdy měl co, budu zvracet. Opřel jsem se zády o zeď a čekal na zázrak.
Kupodivu vážně přišel.
V jedné chvíli jsem sledoval Plešounův meč, jak se chystá probodnout mě skrz naskrz a v další měl sám co dělat, aby se udržel na nohou – z břicha mu čouhala čepel pokrytá jeho krví. Nastaly dvě dlouhé vteřiny ticha, kdy tři muži zkameněli s otevřenými ústy na místě a jejich velitel marně lapal po dechu. A pak se všechno začalo dít naráz.
Můj zázrak vytáhl meč z bezvládného těla, které se okamžitě sesulo na zem, a mně ta krátká chvíle nestačila na to, abych si ho prohlédl, protože v další se na něj vrhli tři zbývající Jezdci soumraku. On se však nějakým zázrakem stačil vyhnout a rychlou a prudkou ranou stít hlavu jednomu z nich.
Aby se neřeklo, že si jen tak omdlívám, vrhl jsem se na jednoho z nich a sevřel mu krk loktem. Netrvalo dlouho a poroučel se se zmodralým obličejem k zemi. A o chvíli později se k němu přidal i poslední muž s proříznutým hrdlem. Můj zázrak měl o něco krvavější způsob boje, ale rozhodně jsem si nehodlal stěžovat.

Asi jsem se trochu zapotácel, protože v další chvíli jsem seděl na zemi a muž, který mi – tak jo, protentokrát žádné vytáčky – zachránil život, mi nabízel pomocnou ruku. Vlastně bych spíš řekl chlapec, mohlo mu být nanejvýš dvacet. Ubohé štěně. Vlasy měl tmavé jako noc a rozcuchané, ofinu moc dlouhou. Tvář mu hyzdila ošklivá jizva a byl trochu moc vysoký a hubený. Vsadil bych se, že zrovna kvůli němu nemělo moc děvčat neklidné spaní.
Zvedl jsem se sám a jal se oprašovat si kalhoty. Mladík si mezitím očistil meč. Pak nastalo trapné ticho.
„Ehm, díky.“ No dobrá, asi jsem to trochu zamumlal.
Štěně se zazubilo, což působilo v jeho poznamenané tváři trochu děsivě. „Není zač, pane. Bylo mi ctí nabídnout vám pomocnou ruku. Jmenuji se Kaelan.“
„To mám radost.“ Tu ironii asi nepostřehl, zubit se totiž nepřestal. „Běžně takhle pomáháš… hm, náhodným kolemjdoucím?“
„Vlastně ne, pane. Doufal jsem, že na vás tady narazím.“
Začínalo to vypadat zajímavě. A nebezpečně.
„Aha. A to přesně… proč?“
„Se vší úctou pane-“
Proboha, kdyby přestal s tím pane!
„-nebylo by moudré rozebírat to zrovna tady, a jak vidím, jste zraněn-“
Vystřelil jsem rukou k tváři. Pořád z ní vytékala energie, i když už jen v malých pramíncích. Všiml si toho?
„-takže bych měl návrh. Najdeme nějakou hlučnou krčmu, já si koupím něco k pití-“
Takže jo, všiml. Nebo to věděl už předtím. Sakra.
„-a všechno vám vysvětlím. Co vy na to?“
Taky jsem mohl zdrhat. Udělal jsem krok vpřed a zapotácel se. Ne, nemohl.
„Dobrá tedy. Veď mě.“
Měl jsem z toho nedobrý pocit. Zatraceně nedobrý. Ale chlapec – Kaelan – se tak zubil, že jsem zkrátka neměl to srdce ho odmítnout. Nic jiného za tím samozřejmě nebylo.
Tipů: 8
» 30.12.11
» komentářů: 6
» čteno: 702(13)
» posláno: 0


» 31.12.2011 - 11:53
Líbilo. Trochu mě fascinuje, že spousta holek, co píšou fantasy, píše v mužském rodě.
» 31.12.2011 - 14:12
Supermartonátor: Díky :) ... nevím jak ostatní, já upřednostňuji mužské postavy, z čehož plyne, že když píšu v ichformě (což není zas tak časté), píšu v mužském rodě ...
» 14.02.2012 - 16:08
Obdiv za skvěle napsanou bojovou scénu! A Rotheův vnitřní hlas je perfektní.(Všechen ten sarkasmus!)
» 08.05.2012 - 07:34
Aah, jsi tolik čtivá! A také máš skvělou hlavní postavu xP tedy uvidíme, co se z ní ještě vyklube!
» 08.05.2012 - 10:43
Chezliq: díky! (: ... a nemůžu prostě mlčet - právě jsi ke mně přidala stý komentář... to je prostě osud :D
» 08.05.2012 - 11:55
Eylonwai: Vážně? xD ..Tak to si můžeme navzájem pogratulovat, protože jsme jasným důkazem pro existenci Osudu! Jiné vysvětlení není xD

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
narozeniny
sun [5]


© 2018 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

Patos

Ty nejlepší útržky z každodenního, místy bláznivého, života.

Ladič pian

Ladíme, opravujeme, provádíme posudky klavírů a pianin.