Sněhový strašidlák

Liter je jak po atomovce, tak proč to tu nezkusit. Sice si připadám děsně neanonymně, ale změny se zkrátka musí vytrpět. A jo, líbí se mi to tady. Takže pro začátek taková malá nesmělá blbost přesunutá z Literu...
» autorka: Eylonwai
Máme v mrazáku sněhové strašidlo. Už od loňské zimy. Objevila jsem ho úplnou náhodou, když jsem z recese chtěla do mrazáku strčit plastového Santu Klause, který se nám jakýmsi záhadným způsobem vloupal do krabice s vánočními ozdobami. Já ho totiž nesnáším, tak jsem ho chtěla strčit do mrazáku, ať si tam klidně umrzne. No a našla jsem tam sněhové strašidlo. Vlastně strašidláka. Vytáhla jsem ho za sněhobílé vlasy, to když jsem se ještě naivně domnívala, že to bude nějaká nová forma vánočního cukroví. Vypadl na kuchyňskou podlahu a rozprášil po ní zmrzlé kapky vody. Tehdy byl ještě úplně malinký, jako krabička na zmrzlinu. Po tvářích mu začaly téct kapičky vody, jak rychle rozmrzal, tak jsem ho raději zase dala zpátky.

Od té doby vylézal často. Pomalu rostl a netál takovou závratnou rychlostí. Hrával s námi karty, díval se na televizi a poslouchal rádio. Někdy si s námi dokonce dal i oběd a občas vylézal i jen tak, aby si popovídal. Hrozně ho štvalo, že dneska už o sníh nikdo nestojí. A když ano, tak jen proto, aby ho mohl brázdit lyžemi. Na truc se tedy uchýlil k nám do mrazáku a odmítal vylézt. V našem městě tak díky tomu nesněžilo už dvě zimy za sebou. Bylo to ubíjející. Brácha nemohl přijet na bílém koni, jelikož ten bílý kůň si nám hověl v mrazáku. Strašidlák si pořád připadal nechtěný, i když jsem ho přesvědčovala, že já o něj tedy rozhodně stojím. A to prosím každou zimu – sám určitě mohl být svědkem toho, že první sníh oslavuji víc, než svoje vlastní narozeniny. Nechtěl vylézt ani kvůli tomu, že se do mrazáku skoro už nevešel. Jak rostl, šuplíky už mu nestačily. Párkrát si dokonce zalezl do prostornější ledničky, ale bylo mu tam hrozné vedro.

Až jednou na konci toho roku, kdy se i na začátku prosince teplota držela okolo deseti stupňů a už dlouho nepršelo, natož aby sněžilo, jsem na něj dostala vztek. Pokoj jsem měla už půl měsíce vánočně ozdobený, seznam dárků skoro odškrtaný, dokonce i vánoční hvězdě pomalu začínaly rudnout listy, i když už jsem si myslela, že zůstane navždy zelená.

Poslyš, otevřela jsem ledničku a naštvaně na něj vyjela, na našem kopci nestojí žádný zámek a v něm Edward s nůžkami místo rukou, kterými by vyřezával sochy z ledu! Jenom pitomé golfové hřiště a na něm zazobaní Pražáci projíždějící se ve vozíčkách. Tak co kdybys vylezl na chvíli ven?

Strašidlák nejdřív protestoval, ale po urputném boji se mi podařilo vytáhnout ho ven, aniž by mě zasáhl miniaturními, ale ostrými kousíčky ledu, které po mně plival. Sestra mi ho podržela, zatímco jsem z mrazáku vytáhla jeden šuplík a zasypala ho ledem. Pak jsme ho do něj společnými silami nacpaly a vršek přelepily průhlednou lepicí páskou.

Vyrazila jsem s ním ven. Bylo asi osm stupňů, sníh pořád nikde. Scházeli jsme pomalu z kopce, šuplík jsem držela tak, aby viděl na cestu. Byla už tma.

Každý druhý dům, který jsme míjeli, byl ozdobený. Některý až moc, některý skoro vůbec. Za okny svítily elektrické svícny, střechy lemovala barevná světýlka. Strašidlák si teatrálně zakrýval oči, když jsme míjeli blikátka, ze kterých by jeden dostal epileptický záchvat, ale nemohl skrýt dojetí a radost, když uviděl zelené, modré nebo stříbrné žárovičky lehce omotané kolem keříků a stromků. Ty zelené vypadaly jako víly schovávající se v jehličí. Sarkasticky se smál, když jsme potkali plyšové dědy pracně šplhající do oken, ale u malých dřevěných zvířátek choulících se ke stromkům málem vyskočil z šuplíku, aby se na ně mohl podívat zblízka a pohladit si je.

Pořád ale nesouhlasně kroutil hlavou, když jsem ho prosila o sníh. Překvapivě přesvědčivým hlasem parodoval tátu větou, že žádný sníh nechce, aby mohl déle pracovat kolem baráku, spolužačku tím, že se z toho stejně stane bláto a kamaráda stěžováním si, že ve sněhu se nedá cvičit venku. A davy ostatních: „brzo se stmívá, mám mokré boty, musím se tím brodit, je mi zima, zima!“

Pokrčila jsem rameny. O to větší teplo je doma, odpověděla jsem a neubránila se úsměvu. Tolik mi chyběl zvuk sněhu křupajícího mi pod botami…

Vrátili jsme se domů. Strašidlák zůstal v šuplíku, a tak jsme se podívali na Noční můru před Vánoci a Střihorukého Edwarda. Při posledních titulcích si zuřivě utíral slzy, ale nebylo mu to nic platné – padaly mu z tváří jako ledové kapky.

Kolem půlnoci jsem ho uložila zpátky do ledničky a popřála mu dobrou noc. Podíval se na mě a zvláštně se usmál, celý se třpytil.

Ráno jsem se jako vždycky, když přijde zima, hned podívala prosklenými balkonovými dveřmi ven. V posledních dnech jsem to skoro vzdala, vždycky jsem se prostě jen ujišťovala. Takže jsem se musela podívat dvakrát, protože poprvé mi to nedošlo.

V kuchyni byly na podlaze mokré rybníčky a táhly se chodbou až do předsíně.

Kočky zvědavě a zdráhavě vycházely ven a překvapeně zvedaly tlapky, protože to ještě nezažily. Golfisté naštvaně sedali do drahých aut a odjížděli do vytopených pražských vil, protože zrovna neměli po ruce na černo obarvené míčky. Lidé vycházeli ze svých ozdobených domů a překvapeně brali do rukou lopaty. A nahoře, na golfovém hřišti, vyřezával sochy z ledu neviditelný Edward v neviditelném zámku.

Sněžilo.
Tipů: 14
» 19.12.11
» komentářů: 9
» čteno: 492(24)
» posláno: 0


» 19.12.2011 - 18:56
Líbí se mi..i podruhé STojí za přečtení:)Vítej v novém modru ať se ti líbí:))
» 19.12.2011 - 21:10
***
» 21.12.2011 - 11:51
Moc pěkné. Mám rád lidi s fantazií.
» 22.12.2011 - 19:43
Asi něco strčím do mrazáku
» 29.12.2011 - 18:53
ST!
» 01.01.2012 - 09:17
...a mě v mrazáku straší ještě zbytek zmrzliny, už nebude...:)
» 29.02.2012 - 16:25
Nepamatuju zimu, kdy jsem měl ze sněhu takovou radost, jako zrovna tuhle. Člověk si připadá hloupě, než si uvědomí, jak je právě důležité, aby se brodil blátem, nepracoval kolem domu a nemohl pořádně venku cvičit... Rozhodně za to ta bílá nadílka stála :)
» 25.03.2012 - 16:26
Velmi dobré! Velmi čtivé! Velmi jsem ráda, že pátrám ve starších dílech. Vážně se mi moc líbí ***
» 18.04.2012 - 22:01
Ach, jsem tu..! A neprohloupila jsem, když jsem si jako první přečetla tento kousek. Je mi dost sympatický, sněhobílá zima a Edward. A ke všemu se to čtě vážně pěkně, nedrhne to, vykouzlí úsměv na rtech.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Následující: Pitva

© 2017 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Sportka výsledky

Výsledky Sportky - nejpopulárnější sázkové hry v Česku.

Spodní prádlo

Krasnepradlo.cz Spodní prádlo pro všechny

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

OK Florbal

Florbalové hole a vybavení pro amatéry i profesionály.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.