Cecilka:
Ať louže nebo lokáč téhle vodě říkáme,
občas se nedíváme pod nohy,
pak stojíme v ní, zvolna zamrzáme,
než jisté prohřátí nás z ní vysvobodí... Skvělá básenka!! )

smudlinek:
Opravdu hodně moc povedené! Užíval jsem si.

JirkaS:
Líbí a moc. Tedy až na psychiku labilní – to mi přijde takové násilné, ale jináč moc pěkné!

Jahudkka:
Milá Levandulová: Na zimu nás stejně nepřipravíš...to zas bude v lednu depresivních básní :OD.

G.P.:
Je to fajn, ale přečti si, co Ti na to JirkaS, to je přesně to, o čem jsem mluvil...a už dost o tom

Konec konců:
Líbí se mi, jen nikdy, prosím, neroztaj.

vierka1:
...no pekná
...len sa opakujem – tá labilita