Vexlák

Pamflet.

On moudrosti kázal a v prsa se bil.
Když na trůn se posadil, zapomněl slib.
Byl mazaný, sečtělý. Dost cítil sil.
Jel po trati slibů, lží, zapřených chyb.

To bylo v těch časech, kdy osud mu přál.
V časech, kdy od davu bral svoji sílu.
On nehlídal výhybky. Na řády sral.
A po cestě přehlížel pokoru, víru.

Prý v kapse má od saka epitaf skvělý.
V něm o komsi jiném však hovoří snad.
My kanál jsme po něm snad nazývat měli.
Však mnozí si říkají: Už aby pad´.

Tak světem se řítí, jak splašený vlak.
Než vexl mu přehodí osudu žert.
Již teď tmou se řítí a trhá si frak.
A výpravčí Cháron. A výhybkář čert.