Kamna, zvaná americká

Kamna, zvaná americká

Dávám si židli ke kamnům. Jsou velká, lesklá, hladká.
Ocel a slída. Litina. Mám tahle kamna rád.
Tma na mne zírá z komína, když pootevřu vrátka.
Jen oheň kamna oživí a ony začnou hřát.

Papír a dřevo. Plameny. Ty tady všechno změní.
Z kovové hory veliké se rázem stane přítel.
Sedím v pohodě u kamen a padá na mě snění.
Teplo příběhy přivolá. A je jich plný pytel.

Příběhy v dětství slýchané, když děd u kamen sedal.
A maminčiny pohádky. I dnes mi v uších zní.
Vzpomínky z dětství přiletí. Ty nikomu bych nedal.
Děda, babička, maminka. Obrazy krásných dní.

U kamen sedím. Přikládám. Okénky tváře září.
A já tu tiše vzpomínám, jak tady sedávali.
Jak žili svoje životy. Od dětství až do stáří.
Jak scházeli se u kamen a společně se hřáli.