Tak jsem byla přesvědčena, že by mým čtenářům přišlo líto, kdybych se odtud vytratila úplně. Nemá cenu vkládat znovu co už tu bylo a následně jsem to smazala vlivem určitých soukromých událostí. Tak snad neurazí, když začnu vkládat svou fantasy novelu s filozofickým podtextem: Prach hvězd. Rovnou říkám, že to není čtení pro každého, ale přistoupíte-li k tomu, ne jako ke standartní próze, ale jako k vyjádření nitra autorky a jejích hlubokých myšlenek, snad se vám nebude zdát až tak odpudivé, přestože, bylo napsáno jíž v roce 2006. Návrh obálky: http://jackiedecker.hys.cz/pictures/galleries/39/50a7985fefb84.j pg ; O čem to je? Kdybych měla příběh charakterizovat, řekla bych: Je to hodně velké psycho. Začíná to smrtí, končí to smrtí a je to hodně silné. Eva je dívka z našeho světa. Je jí devatenáct let, a už má manžela a malou dcerku. Je psychicky nevyrovnaná a to ještě neví, že je vyvolená v jiné, velmi vzdálené, zemi... My se tam teď spolu s ní vydáme.

ze života jednoho blba

...

Jsem tak rád, že už dnešní ambulance skončila, měli jme mimořádně mnoho pacientek. Moje pomocnice už odešly, ale nevychutnávám svůj vytoužený klid tak, jak bych chtěl. Měl bych ještě vyřídit několik důležitých atestů a posudků, ale jsem doslova zralý k tomu, abych si hned usnul. Proč ne? Zavolám domů, že přijdu dnes později.

...tak ještě dvacátá, ať je sbírka zaokrouhlena.

Ultradlouhé dílko, které zakončuje sbírku 19 povídek Příběhy sráče. Snad se tohle alespoň někdo pokusí přečíst až do konce :-)

Jen tak...

Jen tak...pokračování

Jen tak...

Vzpomínám si na jednu tovární dělnici. Bylo jí asi tak dvacet. Ostýchavá, stydlivá, rozpačitá. Musel jsem jí usnadnit, aby začla mluvit:

Sci-fi? Možná..

Vzpomínka na u nás téměř zapomenutého sportovce, rodáka z Moravy. Od jeho záhadné smrti za pár dnů uplyne 74 let.

Příběh spěje ke svému konci a jak vše dopadne? To se dozvíte právě v této části. Přeji příjemné počtení a bute-li mít něco na jazyku (nebo srdci), neváhejte a podělte se.

Pokračování "hororového" příběhu

Tenkrát byla na Vysočině neobyčejně tuhá zima, střídavě bohatá na sníh, mráz a náledí. Nám lékařům nebylo ve vyhřátých pokojích a sálech zle. Byli to řidiči sanitek, saniťáci, kteří byli vydáni na pospas rozmarům přírody. Za ta léta služeb se však naučili v každém počasí nejenom vyjet, ale i umět se vrátit. Jsou přitom odkázáni sami na sebe, poněvadž jim za zády nestojí nikdo, kdo by jim v těžkostech poradil nebo pomohl a kdy musí svou vynalézavostí nahradit myšlení a zásah lékaře. To právě zažil v oné zimě nejmladší řidič naší okresní nemocnice, když měl dovézti z vesnice, vzdálené pouhých dvacet kilometrů, prvorodičku k porodu, který už probíhal nějakou dobu doma. Poznamenávám, že se udál ještě v době před-mobilní a pokusím se vyprávět jeho příběh tak, jak mi jej sám vylíčil… (*Pouze jediná povídka-tím bohužel bezkonkurenční- z poslední soutěže na téma "Zimní" * )

První část lehce hororového příběhu o neobyčejné bytosti žijící za oponou našeho světa.

Z Příběhů sráče...

Dokončení povídky. Budu rád za každé přečtení a názor.

Příběh o sourozencích, jejichž cesty se pomalu rozdělují. Totalitní režim, nepříjemná minulost, temná budoucnost. Zatímco sestra je na straně vládnoucího systému, bratr se dává k tajné organizaci "Tvořivci". Snad se vám bude povídka líbit. Kvůli její délce, jsem ji rozdělil do dvou částí, snad to nebude problém. Psala se mi dobře, nicméně si nejsem vůbec jistý, zda bude fungovat uvěřitelně a smysluplně. Režim zde je spíše jen nastíněný a funguje jako pozadí příběhu samotného. Povídka je volným pokračováním "Exekuce"...která tu také je a protože měla skvělý ohlas, rozhodl jsem se napsat tento druhý díl. Kdo Exekuci četl, má výhodu...avšak není to podmínkou, Restituce by měla fungovat sama o sobě. Vím, že druhé díly bývají kvalitativně horší, doufám, že i tak bude Restituce dobrým čtením. Příjemné čtení.

Druhá polovina příběhu.