Líbilo se

Dota Slunská:
Krásněji to nešlo napsat.

divoženka1:
Taky vzpominám
na ty co už nepotkám
tak trochu s vděčností,
že jsme kousek cesty
šli spolu
možná s nadějí,
že někde čekají

zenge:
Z půdy už jsem snesl Petry
starej svetr Klekíí- Petry
řežu denně dřeva metry
topím petky , Irský Setry
hážu na to háka
prostě to tam flákám...
St optimismu

Ctirad Justus:
Gándhí: Děkuji, nebojme se.... díky za podporu (v dlouhých myšlenkách), ách
CJ

Kajuta:
Je to moc hezké a jsem rád, že mě to přeneslo do úplně jiného světa - s lodí, jež dováží thé a kávu. :-) Představil jsem si pozdní odpoledne v nějaké pohádkové zahradě z říše divů, kde fauni pijí sluneční světlo a když se setmí, tak si z noci dělají kávu. :-)

j.m.:
Ty už jsi ho našla.Ve svém srdci.

Špáďa:
A bá-li k tobu rýbu, pak jako by debyl.

Besinka:
Mě se líbí už věc, že za to může Jack. Tak se jmenuje můj kocour.

Mario de Janeiro:
pes NATO sere
EU sere mě
Biden sere Putina
Putin sere na všechny..ST!

Dota Slunská:
Krásná. Připomněla mi.

https://www.youtube.com/watch?v=bWvbIwSqGo8&ab_channel=FolkABC-A
mericana%2CBlues%2CCountry

Mario de Janeiro:
JÁ, KDYŽ Z VRCHOLŮ SE KOULÍM
POSKAKUJI DÍKY BOULÍM...

Gándhí:
dobrý vítr do plachet
a přívětivý svět!

M.A.Rek:
Namočená ve vaně jako hlína...
Ne, nechci abys byla jiná.
A přesto bych tě rád v té vaně
jako sochu tvaroval do mé dlaně...

M.A.Rek:
Bosýma nohama hladit mech... Ano, tak nějak to sám cítím a dělám. A vždy když to tak cítím a dělám, šlápnu do něčeho. Což ovšem není důvod to tak cítit a děla znovu a znovu.
Jen na tu nahotu lesnich princezen nemám štěstí... ;o)

tajemství přírody:
Styd a stud snad dvě nádoby jsou, v jedné koření a v druhé bílí, když prolejí se olejem těl je z nich elixír života.
Dík. Krásné otevřené, asi by bylo krásné stydět se v tvém básnickém obětí nahá :-)

Květka Š.:
V tom jednom městě
statný strom stojí
kdo půjde kolem
trochu se bojí
ten strom má duši
hlavu i tělo
a proto stromu
mluvit se chtělo...

divoženka1:
Šťastnou plavbu lodičko

divoženka1:
M.A.Rek: Andrzej si zaslouží
mokrej hadr na hlavu
a taky tepláky
za drzé bzučení
kdo má pořád mít nervy
na to jeho bzučení

M.A.Rek:
Měsíc, že je sám?
Ten má přece Lunu!
Špulí na ní kráterky –
Tak podlehni mému kouzlu, nu.
K moři Úrodnosti, že ji prý přivine,
ona před ním couvá, že prý ne.
Však nemá už kam couvat,
kdo ví, co pak stalo se v novu,
že posléze na objemu přibývá,
úplňkem je těhotná zas a znovu.

M.A.Rek:
Tak Alfons to nebyl, ten u tebe lítá,
říkejme ji An-drzej,
pořád do mne bzučí, hučí, i ta,
první přikázání
to pro ní, drzou, není,
vzal jsem ji hadrem, snad vzala to v dobrém,
a zabil jsem ji, ač je božím tvorem.