Pro ty, co se bojí jako já, i pro ty, co je to teprve čeká.

Název pro podivný přístroj vymyslel pan Kajuta, když jsem mu začátek fejetonku vyprávěla… ;-))

O něčem by se prý nemělo psát, proto o tom píšu a usmívám se:

Naučme se slavit padesátku!!!

co na to říct ? Komentujte, prosím ...

ncd

o spravedlnosti přírody

...mají nás na háku...

...aneb Kolik řečí znáš...

dnes jsem si jen tak ve slunečném počasí šla městem a do mobilu si psala pidipoznámky… nevím proč, ale chtělo se mi podat maLilinké sdělení o všedním dni všedního města… :-)

Snad nepohorším a neurazím laskavého čtenáře :-)

Něco se na nás řítí, obrovskou rychlostí, ale zatím skrytě ...

včerejší zážitek... ;-))

Stála jsem dnes na mé rušné zastávce a čekala na bus do práce v šest ráno… a náhle na pár vteřin zmizela z ulice všechna auta i trolejbusy i busy i motorky… bylo nezvykle divné ticho… tak mě napadlo odčarovat všechna auta i busy i trolejbusy i motorky a jinde i tramvaje a kamiony a bagry a všechno na světě, co má motor… ;-)) v mé vizi tichou ulicí mezi stromy klapaly podkovy koní s povozy a drožkami… sem tam kobliha pleskla ;-) ale ten klid… aaach… (a to jsem ještě nevěděla jak šílený pracovní den mne opravdu čeká)… tak tady je úplně lidový fejetonek, co jsem naťukala částečně hned ráno na té zastávce do mobilu:

malá zamyšlenka – uklidněnka… ;-)