Vzpomínka na mé praprarodiče, kterým jejich rodiny nedovolili se vzít a přinutili je vzít si někoho jiného. Z jejich mladé, přetržené lásky, se narodil můj děda Štěpán. Když oba po mnoha desetiletích ovdověli, přešel můj pokrevní prabědeček Richard Dunaj z Heršpic za mou prababičkou Annou Voříškovou - Jelínkovou z Hodějic říct, že ji stále miluje ...

Víme, že Anežka z Kueringu se narodila r. 1236. Víme, že byla milenkou českého krále Přemysla Otakara druhého a měla s ním tři, nebo čtyři děti. Nevíme však, co se s Anežkou, zvanou Palceřík (to kvůli jejímu pážecímu účesu) stalo poté, kdy královna Markéta odešla z Čech. Anežka byla její dvorní dámou. Snad tedy šla s ní..

Příběh lásky. Smutný příběh lásky

Jan Lucemburský byl od mládí postižen slabozrakostí. Ve svých padesáti letech, již byl zcela slepý. Ač Čechy nebyl příliš milován (král cizinec), nikdy jim ale neudělal ostudu.

...

Jedna taková hořká. Snad mě to také přejde. Ale hned tak to asi nebude.

Fridrich Falcký (1596 - 1632), byl českým králem jen jeden rok. Říkalo se mu "Zimní král". Byl dosazen českými stavy, povolán do Prahy a korunován. Stavové doufali, že jeho příbuzenství s anglickým králem Jakubem prvním, jim zajistí vojenskou pomoc. Nedočkali se. Po bitvě na Bílé hoře, se Fridrich vzdal trůnu a uprchl.

Eliška Rejčka (1288-1335) se narodila v Poznani jako Ryksa Elžbieta. Byla chotí krále Václava druhého. Po jeho smrti se vdala za Rudolfa Habsburského. Ten, jen rok poté, umírá. Po královnině boku se objevuje Jindřich z Lipé. A o nich já píši.

Český král Jiří z Poděbrad (1420-1471) byl tlustý. Tvář měl zohavenu po úrazu z mládí. Vždy toužil po spojeném křesťanském soustátí, jež by vzájemně zachovávalo mír. Nebylo mu přáno. Po jeho smrti již Čechům vždy vládly cizí královské dynastie.

Zikmund Korybutovič (1400- 1435) byl synem litevského knížete Vitolda a synovcem polského krále. Pražským husitům (s tichým souhlasem ostatních), se zastesklo po králi. Zikmunda Lucemburského neměli rádi. Pozvali proto Vitolda do Čech a nabídli mu trůn. Vitold odmítl a místo sebe poslal syna Zikmunda. Ten se stal v Čechách správcem. Toužil však po koruně. Ale ta byla na Karlštejně.. Někdy i takové "maličkosti" rozhodují.

Drahomíra byla snachou kněžny Ludmily. Tedy svaté Ludmily. Tu dala zavraždit proto, že byly v nekončícím sporu o vliv na syny knížete Vratislava. Václava a Boleslava. Vikingové Ludmilu uškrtili šálou a bylo po hádkách. Drahomíra vládla jako regentka a byl klid. Ale jen do doby, kdy Václav uchopil moc. Vyhnal matku ze země (či snad jen na tvrz Budeč) a vládnul sám. Ke své smůle však jen do chvíle, než jej dal Boleslav zavraždit u kostela v Boleslavi. O tom, jestli to bylo dobré, či špatné pro Čechy, je možno diskutovat. Jisté je však to, že v tu chvíli stála Drahomíra na straně Václava, takže jí šlo také o krk. Dějiny říkají, že uprchla kamsi do Charvátska a více se o ní neví. Já tomu moc nevěřím. Boleslav byl pedant. Nemyslím si, že by dal volnost tak siné osobnosti, jakou byla Drahomíra. Hádám, že její kosti neleží příliš daleko od Boleslavi. Anonymní kostra na Budči, nebo Tetíně.. To by byl jeho styl.

Asi jsem usnul..

Takové odlehčení ze šnečího života

Český král Přemysl Otakar druhý (1233-1271) to neměl lehké. Měl problémy se šlechtou, která si ukusovala stále větší sousta z královského krajíce. A král, který potřeboval mít krytá záda pro své výboje v okolních zemích (války v Uhrách, křížové výpravy), chtěl mít v zemi klid. Řešení našel v podobě měst. Královských měst, která budou loajální a o něž bude opírat svou moc v Čechách. A tak zakládal města. Velká a silná města, často na samých hranicích panských pozemků. Osidloval je spolehlivými lidmi a dával jim velikou samostatnost. To se mu vyplácelo. Města byla trnem v oku šlechtě, která tak neměla možnost rozšiřovat svá panství. Jedním z královských měst budovaným natruc silnému rodu Vítkovců, byly i České Budějovice.

to raději lesy...

...o následcích, jež jízda koňmo přináší...osvěžující koupel v jezírku...též o přízni ženy, jenž schránky tělesné nejen léčí, však i blahem kouzelně naplňuje...

Neznámo láká tím, čím je.

?

kšá

rošťácké saze z našlapujících polštářků. reward (b.)