Koupím desetikačku za dvacet korun...!

Koupím desetikačku za dvacet korun! (z kolekce Odposlechnuto)

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Dnes ráno ((pokud mohu věřit mé dataci, psáno v neděli dne 18.března 2018)) před Kauflandem v Praze na Podbabě:


Vyjel jsem rozvážně s nákupním vozíkem z posunovacích dveří hypermarketu do rozlehlé prostory rekonstruované autobusové garáže ze třicátých let minulého století, sloužící dnes jako parkoviště pro nakupující veřejnost.


„Prosím vás, neměl byste dvě desetikačky za dvacku?“, zaslechl jsem, a vidím vzápětí, jak nějaký, zřejmě velice pospíchající mladík (dle oděvu snad příslušející k pražské tzv. zlaté mládeži), ..., v závěsu se sličnou, taktéž luxusně oblečenou slečnou, již několik metrů před stanovištěm vozíků oslovuje v protisměru - tedy od vozíků - odcházející lidi; - ale i některé ty teprve s plnými vozíky z útrob obchodu ke stanovišti přijíždějící... .


„Nemám..“, ..., „nemám..“,..., „mám tam jen plastovou známku“, ..., takto a podobně slyším odpovídat dav.


Já sám mám ve vozíku pětikačku, kterou bych jim ve své býčí (rozuměj zrozence v Býku :) ) velkorysosti snad i daroval :), ..., ale čekám na další osobu ( nacházející se ještě v útrobách obchodu), a tak nechce se mi zatím (neznaje přesně plán našeho dalšího společného postupu) se vozíku zbavovat.


„Anebo mi dejte jen těch deset, a já vám dám dvacku!“, ustupuje mladík v časovém pressu od návrhu na vyváženou směnu.


Tu se jedna žena sympatického zevnějšku zastavila, a snad i na tuto variantu přistoupila; - podrobnosti nevidím, ..., a je to, pro vyznění tohoto případu, vlastně nepodstatné.


Spěchající dvojice, zřejmě tedy s kýženou desetikorunou v hrsti, se žene k parkujícím vozíkům.



„Jé, podívej, tento vozík je odemčený..." , zašveholila dívenka, do té doby cudně (v tomto případě rozuměj „nečinně“) *postávající v pozadí.. .



„No jo, to je život...“, pravil jakoby s nadhledem, přesto ale asi i mírně nakvašeně (utrpělo jeho ego, při tomto malém manažerském neúspěchu, a navíc za přítomnosti jeho něžnější polovičky...? :) ). snad i mírně rezignovaně mladík. Zjevně zase bohatší o jednu zkušenost, najednou již jen volnějším krokem (dalo by se snad říci i „opařeně"...? :) ), vykročil - spolu se slečnou a s tím na ně čekajícím vozíkem - ke vchodu hypermarketu.


((Nad tím vyústěním jsem se (pod vousy) trošku i pousmál; odjakživa usmívám se ovšem zásadně pouze nevýsměšně, aby nedošlo k omylu..; - a myslím, že nejen proto :), že už hodně dávno vím :), že tzv. zákon odrazu (lidově karma) funguje neomylně...)) .


(( ...)).

Jak ale známe bezbřehé vyučovací možnosti Prozřetelnosti, ..., nedá se vyloučit, že bez té desetikorunové (či jiné odemykací) mince v ruce by tam ten nezamčený vozík prostě nebyl... .


*možná vzájemný vztah té dvojice nebyl ještě v tom stádiu, aby si mladík dovolil tu dívku - při zjevném nedostatku její vlastní iniciativy :) - vyslat do součinného průzkumu :) nedalekého vozíčkového stanoviště; kdyby ovšem k tomu došlo, znamenalo by to nejen - pro ně zřejmě zanedbatelnou - úsporu deseti korun, ..., ale především úsporu času, který, podle všeho, byl pro ně v danou chvíli tou daleko cennější komoditou.


::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
::::::::::::::::::::::::::::::