Slova překynutá sebou dutá
Ztracenému.
» autorka: Dota Slunská |
Bylo to jako promnout v dlaních hrstku popela a přemluvit ho na dřevo a papír
v rozrušení z radosti oživovat křehké stvoly a lámat pily
jako otevřít dveře uprostřed louky a plna očekávání zůstat /stát!/
Horizont trčel nad drdoly pahorkatin a s ním i bezejmenní svatí
slova paličkovaná s chutí a vášní sebevraha
slova k utrácení lakomá
slova k utrácení drahá
Zvonek i kukátko visely na baňatém mraku jménem pecivál
a všechny vlastní nesmysly obtočeny kolem krku
/byly těžké a přece neškrtily/
vytrvalá radost šla zkratkou přes konec
a v tichu před bouří si vítr přeci vál
klidně a bez výčitek
Znovu jsem tě zahlédl v celé své neviditelnosti
navzdory stovkám kilometrů
/netrub to celému mikrosvětu varovala sebe samu/
a v sebeklamu se nechala pohodlně obalamutit
/oba mamuti hloupost i láska se pyšnili jak pávi
jež se baví/
Oči se smějí mimikry pláčí
a dveře stále dokořán
a slova stále
mrak rozfoukaná pěna na kartáči
cupovaná na útržky vzlétala a sedala si na drát vysokého napětí
v zápětí se nadechovala a z pastvin lesů křehká pila
Čeká je výlet
a úklid
a my
puklí o rozvité množství vět
jež bylo radno zadržet
cestou do středu k ještě jednomu nešikovnému dni
roztočeni na úlomcích hřídelí
bledneš mi na temnotu příteli
a není oč se podělit
je jen není co ani ty jak
ty přízemně ojíněná židovská třešeň
já nevkusný banshee pontiac
v rozrušení z radosti oživovat křehké stvoly a lámat pily
jako otevřít dveře uprostřed louky a plna očekávání zůstat /stát!/
Horizont trčel nad drdoly pahorkatin a s ním i bezejmenní svatí
slova paličkovaná s chutí a vášní sebevraha
slova k utrácení lakomá
slova k utrácení drahá
Zvonek i kukátko visely na baňatém mraku jménem pecivál
a všechny vlastní nesmysly obtočeny kolem krku
/byly těžké a přece neškrtily/
vytrvalá radost šla zkratkou přes konec
a v tichu před bouří si vítr přeci vál
klidně a bez výčitek
Znovu jsem tě zahlédl v celé své neviditelnosti
navzdory stovkám kilometrů
/netrub to celému mikrosvětu varovala sebe samu/
a v sebeklamu se nechala pohodlně obalamutit
/oba mamuti hloupost i láska se pyšnili jak pávi
jež se baví/
Oči se smějí mimikry pláčí
a dveře stále dokořán
a slova stále
mrak rozfoukaná pěna na kartáči
cupovaná na útržky vzlétala a sedala si na drát vysokého napětí
v zápětí se nadechovala a z pastvin lesů křehká pila
Čeká je výlet
a úklid
a my
puklí o rozvité množství vět
jež bylo radno zadržet
cestou do středu k ještě jednomu nešikovnému dni
roztočeni na úlomcích hřídelí
bledneš mi na temnotu příteli
a není oč se podělit
je jen není co ani ty jak
ty přízemně ojíněná židovská třešeň
já nevkusný banshee pontiac
Tipů: 17
» 28.03.24
» komentářů: 8
» čteno: 68(11)
» posláno: 0
» nahlásit
» 29.03.2024 - 08:13
j.m.: Taky jsem se rozhodla že se k tomu vrátím:-) protože se mi to moc líbí,ale potřebuji se nad tím víc zamyslet
» 29.03.2024 - 08:14
Nicméně jsem si vygooglila ten auťák a fakt není nic moc hezký,ale je drahý a vyjimečný
» 20.04.2024 - 18:32
... .
(,,vášeň sebevraha" se mi nelíbí (od té doby, co synovec před lety skočil pod vlak...?), jinak dobré...
(,,vášeň sebevraha" se mi nelíbí (od té doby, co synovec před lety skočil pod vlak...?), jinak dobré...
» 21.04.2024 - 19:43
1
Zeanddrich E.:
To je mi líto. To je strašně citlivé. Rozumím.
Tady v básni to bylo myšleno spíše obrazně, že si člověk někdy slepě a vášnivě škodí, aniž by si to připouštěl, že hazarduje jak se zdravým duchem ve zdravém těle, tak i se svým lidstvím.
To je mi líto. To je strašně citlivé. Rozumím.
Tady v básni to bylo myšleno spíše obrazně, že si člověk někdy slepě a vášnivě škodí, aniž by si to připouštěl, že hazarduje jak se zdravým duchem ve zdravém těle, tak i se svým lidstvím.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.