Stín

Ztratila jsem Tě
Podlehla jsi tomu strachu
Vzal mi Tě stín,
který Ti dlouho nedal spát
Dítě co zoufale
úzkostně vyhledává něhu,
zůstalo v postýlce samo,
nenaučilo se
dovolit si radost
a nenaučilo se
si hrát

Vzpomněla jsem si na ten pocit,
to když jsi mě chránila v náručí
před tím strašným zlem
Už tehdy jsem cítila
hluboce nekončící soucit
s utrpením spáchaným na Tobě
, utrpením, jež bylo
jeho pyšným veledílem...

Když jsi odešla
zůstala prázdnota v domě
a v srdcí všech nás,
kteří jsme Tě milovali
Nezbývá než naučit se
tu sílu hledat sama v sobě
Nezbývá než abychom
se nad sebou slitovali
a konečně se rozhodli

.. jít v životě dál..