Anketa

Reportér nervózně popochází po náměstí. „Musím udělat tu anketu“, brblá si pod nos. „Aspoň s jedním člověkem, ostatní si vymyslím. Nemám na ty lidi vůbec náladu…“
Vtom spatří naproti u cukrárny svoji oběť. Starší občan. Jenomže někoho mu připomíná, někoho, s kým se kdysi potkal. Možná v dětství. Nebo ne?

Reportér: Dobrý den, mohu vám položit jednu zásadní otázku?
Občan: Kdo jste?
Reportér: Jsem reportér z rádia Spolu.
Občan: No tak se ptejte!
Reportér: Statistika ukazuje, že 13 procent našich občanů věří v dezinformace, patříte mezi ně?
Občan: Jak jste došel k tomu číslu. Jste počtář?
Reportér: To je ověřená informace.
Občan: Myslíte, že třináctka je nešťastné číslo?
Reportér: O to nejde…
Občan: O co teda?
Reportér (trochu rozčíleně): Tady se budu ptát já!
Občan: Proč jen vy?
Reportér: Protože jsem reportér.
Občan: Baví vás ta práce?
Reportér: Do prčic! Zase se už jen ptáte!
Občan: No jo, tak se teď ptejte vy.
Reportér: Statistika ukazuje, že 13 procent našich občanů věří v dezinformace, patříte mezi ně?
Občan: Co to je za věc, ta dezinformace?
Reportér: To je složitý…
Občan: Složité je umět čistit sopky. Umíte čistit sopky?

Reportér zařve: A dost! Ptám se já!
Občan: Vždyť se ptejte.
Reportér: Statistika ukazuje, že 13 procent našich občanů věří…že nevěří…jestli mají čistit sopky…
Reportér začíná slintat. Viditelný je tik v levém oku.
Občan: Je vám dobře?
Reportér: Zase ty otázky!
Občan: Jaké?

Reportér praští chytrým telefonem, na který rozhovor nahrával, o zem. Běží pryč a vykřikuje, že svět je naruby. Občan se ptá a reportér odpovídá! Občan přikyvuje hlavou, se světem naruby souhlasí. Zvedá přístroj ze země, přístroj funguje. Musím mu ho vrátit, říká si v duchu, rádio Spolu sídlí nedaleko.
Nahrávání je ještě spuštěno. Najednou si vzpomene.
Bylo to v jiném čase, v jiném vesmíru. Ale ten had, co ho uštknul, nebyl jedovatý. Jenom se stalo, že on sám zestárnul.
Pomalým hlasem do telefonu diktuje:
„Nakreslíš mi beránka?“