Na stokrát» autorka: kaaamiiii |
Pohlcen třpytem
proklínaje své stíny,
co soudí ale neviní,
čeká až příliš rán
v záblesku tužby
zapomnění.
Ve svitu noci
obraceje na stokrát,
co mělo v čase zůstat spát,
po paměti hledá
planoucí dotek
osamění.
***
**
*
Marně.
proklínaje své stíny,
co soudí ale neviní,
čeká až příliš rán
v záblesku tužby
zapomnění.
Ve svitu noci
obraceje na stokrát,
co mělo v čase zůstat spát,
po paměti hledá
planoucí dotek
osamění.
***
**
*
Marně.
Tipů: 4
» 12.04.23
» komentářů: 2
» čteno: 127(6)
» posláno: 0
» nahlásit
» 15.04.2023 - 10:12
Ač to nemám rád a kritizuji to, tak tady u tohoto dílka by mu slušelo řádkování. Prostě to roztahnout, aby to nebylo tak silné na čtení. Pomalejší čtení, které je rozbité prázdnými řádky ti dává čas nechat ty slova dojet a vnímat sdělení těch slov.
» 17.04.2023 - 01:44
gabkin: děkuji za návrh, vážím si toho! Ale řádkování mi evokuje liter, mám raději své hvězdy, které užívám často:)
Ale opravdu velmi si cením reakce a kéž je sdělení aspoň z části vnímáno i mezi úzkými řádky:).
Ale opravdu velmi si cením reakce a kéž je sdělení aspoň z části vnímáno i mezi úzkými řádky:).
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ochromen | Následující: Letní nocí