Životňáky

Životňáky
Tedy roky nabytých zkušeností.
Vzpomenu na moji babičku co zažila první republiku a obě světové války.
Byla nuceně nasazena v raichu a bála se o svůj, manželův i cery život.
Traumatizující doba.
Vedla účetnictví ve firmě prodávající luxusní auta Bugatti, Harley a Indian.
Znala Českou závodnici Junkovou.
Říkala, že jela závody v sajdkáře.
Uměla německy, měla piano, vzdělání.
Jejím manželem byl podnikatel s papírenským zbožím.
Doma vařily mýdlo z kalafuny a vzpomenu si i na různé pachy přípravků proti molům.
Děda byl velmistr šachu a dosáhl řady vítězství.
Jeho medaile i knihy mám stále na očích.
O podnikání ho v roce 1948 připravili komunisté.
Pak dělal pomocné práce a ve svém volnu se věnoval dorostu, který učil šachy.
Znalosti a vzdělání byly pro ně hnacím motorem , vodou a potravou.
Děda zemřel v mých čtyřech letech takže si ho nepamatuji.
Zemřel na infarkt dne 21.8.1968 po tom co viděl Ruské tanky a vojàky v Praze.
Babička zemřela o deset let později.
Pamatuji si jak samizdatově na psacím stroji přez kopíráky přepisovala knihy o józe.
Já na rozdíl od inteligencí oplývajícího bratra k sobě cestu nenašli.
Dnes zpětně vidím jaká je to pro mně ßkoda a co za ztrátu mi byla.
Vzpomenu na její kartotéku v knihovně, kdy mi stejně jako v městské knihovně vypůjčila knihu ze čtvrté police z druhé řady. Zapsala datum a jméno vypůjčitele.
Šla li vařit zapsala stav elektroměru před a po ukončení.
Neměla žádné zbytky jídla.
Vedla si účetnictví svého skromného důchodu.
Není tedy divu, že v tomto prostředí se moje máma věnovala matematice a studiu ekonomie.
Z jejích známek vyplývá, že mnohdy převyšovala i své učitele.
Nejméně nadání pak měla na tělocvik.
Její statistické schopnosti ji přivedli na celoživotní pouť ve Státní bance Československé, kam jsem za ní chodil.
Vypracovala se k přísně tajným prověrkám a dokumentům a funkcí vrchního disponenta.
Díky tomu byla naše rodina sledována a posuzovaná ruznÿmi i uličními výbory.
Cestování mimo socialistické státy bylo pro nás nemožné.
Oproti tomu můj táta s kterým se seznámila na ekonomické fakultě pracoval celý život na Ministerstvu financí. Vypracoval podnět pro přídavky na děti, byl i u novomanželských půjček.
Jezdil do státní tiskárny cenin v Růžové ulici a mincí v Kremnice.
Byl v radě Metroprojektu a Konstantinových lázní.
Vypracovával i různé analýzy pro pojišťovnu.
Znal se z ministry nejen financí.
S některými z nich se přatelil a jezdili na turistické výlety a svoje chaty.
A pak jsem tu byl já.
Zcela se vymykající zvyklostem živit se vzděláním.
A rodiče měly bohužel tak veliké srdce, že mi v tom nezabránili.
A tak nebudu mít nikdy jako oni děkovné dopisy od Špačka, Kočárníka, Léra, Klause..
Nebudu mít Havlův podpis.
Nebude mi nikdo oprávněné nadávat, že moje opatření zapříčinilo zvýšenou porodnost Husákové generace dětí.
A taky mi nikdo neuvěří, že banku předávaly v zisku a s pohledávkami.
Vzpomenu si na babičino výborné meltové kafe s nalamaným starým chlebem, který jsem lžičkou lovil.
Proto to co dělám, dělám tak neodborně, protože jsem se vydal na cestu, kterou nikdo z nich neznal a já v tom všem tolik tápu.
Ale na tom už asi nic moc nezměním.
Ale i přez to, kus jich v sobě snad mám.
A za to vám děkuji tam nahoru, kde doufám jste
Váš Tomáš

PS vidím li současnou destrukci státu, politiky a ekonomiky nemůžu si nevzpomenout na skromnost a hospodárnost rodičů.
A k té máme jako stát i jedinci opravdu hodně daleko.
A přitom to je velmi ekologické a zároveň ekonomické.