Sen či realita

Cestovní sen
Vizualizace byla tak dokonalá, že jsem nerozeznal realitu od snění.
Jsem na hranice Maďarska s Rumunskem.
Nevím zda se vracím z hor, či do nich mířím.
Zkontroluji stav obutí
motorky.
Jedu dál, rozhodlo.
Kroucenou silnici si užívám.
Cestou piju vodu z pramenů.
K obědu si dám smetanovou drštkovou polévku a šašlik s opečeným bramborem.
Projíždím nejhezčí silnicí světa, Transalpinou.
Zastavuji u zdejších trhovců na kafe, slaninu a sýr.
Vidím stáda ovcí, krav, pár oslů i divokých koní.
Silnice se stále klikatí přez úzké hřebeny hor.
Je tu zima a místy sníh.
Siluety žen, dívek v těsných kombinézách rozkročených na motorkách s vlajícími vlasy nelze nechat bez povšimnutí.
Patří k oněm divům těchto míst.
Vracím se sem rád.
U řeky kempují výletníci i trhovci.
Na chvíli se k nim přidávám.
Kupuji borůvky, které sedíc ve vodě spořádám.
Bdím, spíš spím.
Slepené oči si oplachuji spolu s omoušeným hledím přilby.
Jedu dál stoupajíc do mraků.
Jsem u nebeské brány, pomyslím.
Odtud není návratu.
Srdce bije jako o závod.
O čas?
........
Probouzím se ze snu.
Ale mám přeci ty fotografie.
A v hlavě mi běží film.
V garáži na plátno sjeté gumy včetně "poser proužků" dávají tušit, že jsem někde byl.
A on při mně stál.
Ten co nejen Karpaty hlídá.
Snad i hrabě Dracula.
Ahoj a děkuji.
Vám vzpomínkám i snům.