Divná
O nás
» autor: umělec2 |
Kdo jsi
Já jsem voda z tůně, po který slůně stůně.
A ty si vítr.
Sám jsem mech, co měl pech.
Bez bezu neodlezu.
Slunce pálí.
Oči žhnou.
Nohy jdou.
Ruce hladí.
Baby radí.
Někomu to vadí.
Hadi ňák syčí na papiňák.
A vepře naložili do soli i pepře.
A tupé oči hvězd, rozkutáleli se po obloze.
Brány i vrány.
Létají tiše nad tím vším.
Já jsem voda z tůně, po který slůně stůně.
A ty si vítr.
Sám jsem mech, co měl pech.
Bez bezu neodlezu.
Slunce pálí.
Oči žhnou.
Nohy jdou.
Ruce hladí.
Baby radí.
Někomu to vadí.
Hadi ňák syčí na papiňák.
A vepře naložili do soli i pepře.
A tupé oči hvězd, rozkutáleli se po obloze.
Brány i vrány.
Létají tiše nad tím vším.
Tipů: 3
» 16.08.21
» komentářů: 3
» čteno: 245(4)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.08.2021 - 16:58
Však vrány z výšky na nás chutě serou - to především. (Jen pokus zakončit tvoji báseň optimisticky, byť asi ne z člověčího pohledu).
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Konzum | Následující: K zamyšlení