Mamince
Mám ji, v hlavě mít
» autor: umělec2 |
Hledám Tě. A Ty tu nejsi. Vidím Tě. A Ty tu nejsi. Slyším Tě. A Ty tu nejsi. Cítím Tě. A tak volám, kde jen Ty jsi. Přitom vím, že se už nedovolám. Nedovolám, nedovolám ...Loučili jsme se a já to přitom chápal. Že chceš si od všeho už odpočinout. V klidu být. Snad ne tam sama. Jako já teď tu. To je jen jeden lidský příběh, psaný krví životem. Touhou být i snít. Ukázat mi cestu a vysvětlit zcestí. A Ty si mi odešla, až když si věděla, že to vím. Pomyslím. Svoji úlohu i práci si tu dokončila. V přílišné skromnosti. Přitom hrdá snad na nás můźeš být.
Tipů: 16
» 13.02.20
» komentářů: 8
» čteno: 531(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 13.02.2020 - 08:49
Tara: pravdou je, že po nedávném maminky odchoduto takto cítím a mám. Děkuji za komentář
» 19.02.2020 - 18:02
vavaoko: Tamara J: Lilith: Dota Slunská: Děkuji Vám za komentáře k povídce s reálným podkladem.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Rozumbrada | Následující: O zajetí ptáků, o živlech a recidivistech