Tam....

Tam, co zpívá
slavík mlze
každé ráno o svítání.
A kapky rosy, dávaj duze
tisíc barev bez váhání.
Jsou louky
plné krásných květů
a dlouhé stvoly ohlé k zemi.
Kde, tráva je jak ze sametu
je moje místo mezi všemi.


Tam, co potok
břehy vlní
a skrze listí měsíc svítí.
A i když bývá novoluní
je občas slyšet vlky výti.
Kde smí vítr trávě česat
její stébla
před soumrakem.
A ten pohled na nebesa
ten nevyvážíš žádným zlatem.



Tam, co slunce
tváře hladí
od svítání do soumraku.
Kde mi nohy říčka zchladí
je pod oblázky, plno raků.
Tam bych se chtěl
krajem toulat
svobodnější než ti ptáci.
A všude kolem cítit soulad
tak že se v té kráse ztrácíš.



Tam co hvězdy
večer září
na nočním nebi, jak na pouti.
A nejkrásnější je předjaří
kdy chlapci z vrby
řežou proutí.
Tam, kde listí tiše šumí
a potůček, si hezky bublá
jen zasvěcení mi rozumí
jaká je to rajská hudba.