Terezce

Moje kamarádka
má malou dcerku
sotva dva roky
gumová postavička,
chodící jak panáček
na provázku
bere všechno do pusy
pije vodu z psí
misky
bere mi cigarety
pláče když mě
vidí
a vyluzuje zvuky
podobné plastovým
hračkám
bé jé kvá
tidli ií
v malinkých rukách
mačká těstoviny
a je to nejhezčí dítě
co jsem za posledních
deset let viděl
a tak objevujeme
a rozhodujem se
že pujdem
ven na procházku
vyvenčit žlutého
psa a jeho
piškoty
předkloním se
šnuruju si boty
v hlavě mi nabýhají
hrozné myšlenky
" bože zas někam
mezi lidi, co tam ?
sebevědomí mi klesá
začíná mi být
špatně
a cítím se jak
želva v bedýnce
bez žrádla a vody
je to hrůza, hrůza
radči letět
do vesmíru
strávit pár let
v nejaké družici
jíst sušené polívky
a dívat se okýnkem
do tmy "
boty mám
skoro zavázané
a kolem mně
proběhne to malé
roztomilé dítě
a do ucha
mi vykřikne
" Dobrý ? "
bylo to první
slůvko které
jsem od ní slyšel
a družice na oběžné
dráze zmizela ...