Dva Janové, Martin a Salvator

Zavrže lano konopné,
napne se, a pak ve chvíli té,
když jiné srdce umlkne
se srdce zvonu rozezní.

První zhoupne se zpět, bam,
když druhý je kolébán.
Druhý bam udeří,
již i třetí zhoupnut zazvoní.

I ten čtvrtý a největší, bam,
pomalu je rozhoupán,
s ostatními do souzvuku
stíhá akord rozeznít.

Schoulen ve věži sám,
v prachu a času pachu, bam,
zvonů hlasům naslouchám,
s hlasy hřmícímu nejsem už sám.

Trámy nade mnou vibrují,
zvony pode mnou zní,
duše ve mne se chví
a vše prolíná v akord souznění.

Poslouchám jak celá loď tóny pluje
čtyř zvonů souzvuk dřevem rezonuje
S uchem na trám přitisknutým
slyším jak celý svět pluje, sním.

Tóny poslední doznívají,
ukolébané zvony tiše usínají,
srdce dokmitává, již bez bam,
a o sto schodů níž zní nám...

...Requiem...