Štěpině a Gabkinovi - malováno ze srdce na dlani

Zalesněný kopec už tu byl
po staletí on tu čekal
aby v jedné z dlouhých chvil
svůj osud naplnil.

Na kraji podzimu to přišlo
tichá mírná Valcha
otevřela svoje nitro
nabídla celý dům
z Literu básníkům.

A již se tu scházejí
někdo funí do kopečka
křivolakou alejí
jiný svého autíčka
koně rychle pohání.

Konečný stav půl sta čítá
mistr Gabkin se Štěpinou
přidá múzy spadlé z nebe
a spolu vše zvalchuje.
Již jsme všichni jeden šik
nemůže už být nám líp.

Již se téměř všichni známe
smějeme se, povídáme,
a s pečínkou od grilu
máme skvělou náladu.

Kytary se rozezvučí
dole bystrý potok hučí
v lese plno hříbků máme
jenže všechno nestíháme -
také čas už není s námi
domů on nás popohání.

Jsme trochu naměkko
jak vyjádřit vám vděk
Štěpino a Gabkine
Z lásky mějte svět
a štěstí ať vás nemine.