Není světlo jako světlo a není ruka jako ruka…
Veselý horůrek jen tak na neděli… :-))
» autorka: Lilith |
Seděl na WC a bojoval s kocovinou. Snažil se udržet vnitřnosti v sobě.
Cosi mu studeně poklepalo na rameno. Ohlédl se a z dlaždiček proměněných ve žvýkačkovou měkkou hmotu trčela bílá ruka a plácala ho po rameni…
Zařval… a naráz vypustil všechno, co v něm bylo. Otočil se znovu a ruka byla pryč a dlaždičky zase dlaždičkami…
„Mám halucinace“, pomyslel si.
Dokonal potřebu… u malého umyvadélka si podezřele prohlížel a myl ruce. Pak vyšel ze dveří do předsíně.
Nebyla jeho, byl to cizí dům.
Místo předsíně se snad až do nekonečna táhla temná chodba. Místo lamp z dřevěného stropu v řadě za sebou visely na drátech jakési bezpohlavní holé hlavy se zavřenýma očima… opět hrůzou zařval a instinktivně plácnul dlaní na vypínač, který byl kupodivu na svém místě.
Oči hlav se otevřely a rozsvítily… a celou chodbu zalily ledovým světlem jak reflektory.
V tu chvíli vytřeštil oči také a leknutím omdlel.
Probral se v obrovském sále bez oken. Uprostřed stála na mosazných dračích nohách vysoká lampa se stínidlem ve tvaru netopýra.
Promnul si oči, už ničemu nevěřil. „Fakt mám halucinace…“
Dvoumetrová lampa se pohnula, zamávala netopýřími křídly a začala kráčet přímo k němu, až dračí drápy cvakaly o parkety. Koukala na něj šibalskýma očičkama.
„Sakra, tolik jsem toho snad včera nevypil?!“
Svítila a táhla za sebou šňůru jak dračí ocas s nezapojenou zástrčkou.
Zavřel oči. „To přejde, nebojím se, klid…“
Pak se strašlivě lekl a opět zařval… něco ho kouslo do stejného ramene, kam ho plácla dlaždičková ruka. Otevřel oči a vedle něj stála lampa a zrovna do ní zpět zajížděly netopýří zuby.
Rameno ukrutně bolelo a krvácelo.
Než se stihl vzpamatovat, jak had se k němu přivinula zástrčka na kablíku, vrazila mu do kousance na rameni kolíky a začala nasávat jeho krev, až při tom mlaskala…
Konečně se probral ze šoku, vyrval druhou rukou zástrčku a dal se na útěk…
Vyběhl nejbližšími z mnoha dveří ze sálu a oslnilo ho světlo.
Stál na zahradě, kde místo stromů rostly lucerny. Celý rozsáhlý sad. Všechny rozsvícené a pokyvující hlavicemi. Z kandelábrů jim jak z kmene vyrůstaly železné větve, na kterých místo plodů visely nezralé lidské hlavy se zavřenýma očima.
„Aha… tady se pěstují svítidla do chodby…“ pomyslel si, ale hned mu došlo, že se zbláznil, když takto uvažuje…
Raději nenápadně zacouval zpět do dveří. Jenže se neocitl v sále, ale na krajíčku bazénu, kam málem spadl. Voda byla zelená chaluhami, které se vlnily jak přehoustlé vlasy až k hladině. Uprostřed trčelo cosi podivného jako bílá asi čtyřmetrová socha… nad ní skleněná průhledná kupole, která propouštěla nezvykle žluté světlo, ale slunce to nebylo… spíš jako světlo z koupelny a nebe tvořily bílé dlaždičky…
„Do pr… to je přece ruka a hýbe tlustými prsty“, stál ztuhlý také jak socha a jen kroutil hlavou…
„Chci domů! Co tohle všechno znamená?!“
Ruka se pomalu začala vysouvat z vody za hlubokého mručení chaluh jak sboru medvědů. Dlaň se zaťala v pěst. Když byla nad hladinou až po rameno, náhle udeřila…
Obrovská pěst jak palice rozplácla našeho hrdinu o dlaždice podlahy. Nestačil ani kviknout.
Z vody se vysunula druhá ruka a začala stírat jeho ostatky do bazénu. Chaluhy blaženě vrněly, jak si pomaloučku a pietně pochutnávaly na té nečekané hostině.
Někde někdo spláchl WC.
Ruka uslyšela ten krásný zvuk, natáhla se a pronikla skrz kupoli a dlaždičky do koupelny jakési dámy…
poklepala jí na rameno…
;-)
.
Cosi mu studeně poklepalo na rameno. Ohlédl se a z dlaždiček proměněných ve žvýkačkovou měkkou hmotu trčela bílá ruka a plácala ho po rameni…
Zařval… a naráz vypustil všechno, co v něm bylo. Otočil se znovu a ruka byla pryč a dlaždičky zase dlaždičkami…
„Mám halucinace“, pomyslel si.
Dokonal potřebu… u malého umyvadélka si podezřele prohlížel a myl ruce. Pak vyšel ze dveří do předsíně.
Nebyla jeho, byl to cizí dům.
Místo předsíně se snad až do nekonečna táhla temná chodba. Místo lamp z dřevěného stropu v řadě za sebou visely na drátech jakési bezpohlavní holé hlavy se zavřenýma očima… opět hrůzou zařval a instinktivně plácnul dlaní na vypínač, který byl kupodivu na svém místě.
Oči hlav se otevřely a rozsvítily… a celou chodbu zalily ledovým světlem jak reflektory.
V tu chvíli vytřeštil oči také a leknutím omdlel.
Probral se v obrovském sále bez oken. Uprostřed stála na mosazných dračích nohách vysoká lampa se stínidlem ve tvaru netopýra.
Promnul si oči, už ničemu nevěřil. „Fakt mám halucinace…“
Dvoumetrová lampa se pohnula, zamávala netopýřími křídly a začala kráčet přímo k němu, až dračí drápy cvakaly o parkety. Koukala na něj šibalskýma očičkama.
„Sakra, tolik jsem toho snad včera nevypil?!“
Svítila a táhla za sebou šňůru jak dračí ocas s nezapojenou zástrčkou.
Zavřel oči. „To přejde, nebojím se, klid…“
Pak se strašlivě lekl a opět zařval… něco ho kouslo do stejného ramene, kam ho plácla dlaždičková ruka. Otevřel oči a vedle něj stála lampa a zrovna do ní zpět zajížděly netopýří zuby.
Rameno ukrutně bolelo a krvácelo.
Než se stihl vzpamatovat, jak had se k němu přivinula zástrčka na kablíku, vrazila mu do kousance na rameni kolíky a začala nasávat jeho krev, až při tom mlaskala…
Konečně se probral ze šoku, vyrval druhou rukou zástrčku a dal se na útěk…
Vyběhl nejbližšími z mnoha dveří ze sálu a oslnilo ho světlo.
Stál na zahradě, kde místo stromů rostly lucerny. Celý rozsáhlý sad. Všechny rozsvícené a pokyvující hlavicemi. Z kandelábrů jim jak z kmene vyrůstaly železné větve, na kterých místo plodů visely nezralé lidské hlavy se zavřenýma očima.
„Aha… tady se pěstují svítidla do chodby…“ pomyslel si, ale hned mu došlo, že se zbláznil, když takto uvažuje…
Raději nenápadně zacouval zpět do dveří. Jenže se neocitl v sále, ale na krajíčku bazénu, kam málem spadl. Voda byla zelená chaluhami, které se vlnily jak přehoustlé vlasy až k hladině. Uprostřed trčelo cosi podivného jako bílá asi čtyřmetrová socha… nad ní skleněná průhledná kupole, která propouštěla nezvykle žluté světlo, ale slunce to nebylo… spíš jako světlo z koupelny a nebe tvořily bílé dlaždičky…
„Do pr… to je přece ruka a hýbe tlustými prsty“, stál ztuhlý také jak socha a jen kroutil hlavou…
„Chci domů! Co tohle všechno znamená?!“
Ruka se pomalu začala vysouvat z vody za hlubokého mručení chaluh jak sboru medvědů. Dlaň se zaťala v pěst. Když byla nad hladinou až po rameno, náhle udeřila…
Obrovská pěst jak palice rozplácla našeho hrdinu o dlaždice podlahy. Nestačil ani kviknout.
Z vody se vysunula druhá ruka a začala stírat jeho ostatky do bazénu. Chaluhy blaženě vrněly, jak si pomaloučku a pietně pochutnávaly na té nečekané hostině.
Někde někdo spláchl WC.
Ruka uslyšela ten krásný zvuk, natáhla se a pronikla skrz kupoli a dlaždičky do koupelny jakési dámy…
poklepala jí na rameno…
;-)
.
Tipů: 8
» 13.05.18
» komentářů: 12
» čteno: 736(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 13.05.2018 - 19:56
Ta ruka na začátku, hi hi.. krásně zlomyslné. :)
Svítící hlavy na drátech je skvělý nápad. To se mi líbí.
Ta zástrčka a lampa.. to je síla. Brrr. :)))
Pěstování hlav-svítidel na železném stromu, ó. :)
Je to krásně ohavně bizarně zvrácený svět. :)
Přemýšlím, že po povídce už NIKDY nebudu pít. :)
Hrdina skončil na tragickou placku, to jsem myslel, že bude nějaký romantický konec. :)
ST a Z :)
Svítící hlavy na drátech je skvělý nápad. To se mi líbí.
Ta zástrčka a lampa.. to je síla. Brrr. :)))
Pěstování hlav-svítidel na železném stromu, ó. :)
Je to krásně ohavně bizarně zvrácený svět. :)
Přemýšlím, že po povídce už NIKDY nebudu pít. :)
Hrdina skončil na tragickou placku, to jsem myslel, že bude nějaký romantický konec. :)
ST a Z :)
» 13.05.2018 - 20:03
1
Já se z toho podělám, teď mám strach jít se vydělat...
„...na kterých místo plodů visely nezralé lidské hlavy se zavřenými očima.“
Lil, nejsem si úplně jistý, ale nemělo být „se zavřenýma očami“? ;-)
„...na kterých místo plodů visely nezralé lidské hlavy se zavřenými očima.“
Lil, nejsem si úplně jistý, ale nemělo být „se zavřenýma očami“? ;-)
» 13.05.2018 - 20:04
1
Kajuta: A já se sama při psaní chechtala svým výmyslům, co všechno jsem tomu chlapíkovi prováděla... hihi :-) Děkujůůůůůů :-)
» 13.05.2018 - 20:06
Ringo: Jejda, chybička se vloudila, nojooo, hihi, srandisto... :-) Když já to dneska psala fofrem jak šílenec, by mi myšlenky neutekly.. ;-))
Díky ti :-)
Díky ti :-)
» 14.05.2018 - 15:37
Lil,nejdříve jsem si myslela,že náš hrdina užil lysohlávky,ale pak mě napadlo,že jsi si smlsla ty a že tě napadá takové hrůzné drama,že možná si se bála sama:-))
ST
ST
» 14.05.2018 - 17:44
Tara: Když mě to tak bavilo psát, měla bych mraky dalších nápadů, ale to by bylo moc dlouhý a nikdo by to nečet ;-)
Děkujůůůůů moc :-)
Děkujůůůůů moc :-)
» 14.05.2018 - 17:45
vavaoko: Alkohol básníkům v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství ;-))
Děkuji mooc :-)
Děkuji mooc :-)
» 14.05.2018 - 17:47
Bomejka: Já se smála, neb kousací lampa zástrčkoupírka a ruka jako palice a masožravé chaluhy je pěkně trhlá ujetinka ;-))
Děkuju moc :-)
Děkuju moc :-)
» 15.05.2018 - 20:25
ttragelaf
mrtvý na WC bývá něčí svědomí
..tohle naštěstí dopadlo dobře
..tohle naštěstí dopadlo dobře
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Nepomíjející | Následující: Inteligencia nervóza