Počátky...ohlédnutí

…tak poslední…

…a proč ne ještě jedenácté, dvanácté, nebo i patnácté, to je také pěkné, půlkulaté výročí…vždyť Štěpina s gabkinem by mohli dát v pohodě ještě pár srazů a Petr Tomandl, pán na Valše, ještě nekončí (alespoň při loučení mi to sdělil)…

… tak samozřejmě spolehlivá, železná dvojka, na kterou jakoby neplatily žádné nemoci a osobní nepohody, jako na nás, ostatní modrásky…
...dvojka, se kterou jsme mohli každoročně na 100% počítat a najednou…

…je divné, že už si nemohu říci „tak příště“…neuvidím známé i nové tváře…nebudu se těšit na dobré jídlo, které jsem snad vždycky u výdejního okénka pochválil…

…tak dobře se i pilo (někdy i dlouho přes půlnoc), kdy jsem mohl v jídelně nechat bundu s prachama i doklady a ráno ji v pořádku našel - to jsem si dal v pátek na prvním srazu, už týden pěkně nachcípanej, třináct čajů s rumem a zmazal se jak čert…
…v tom opojení pak plácal Sadovku bodře po zádech, až mi druhý den sdělila, že to byly pecky, ale je to statná holka, přežila bez újmy…jen škoda, že jsem měl „okno“, bylo prej dosti veselo…

…tenkrát jsem poprvé a naposled spal ve VIP pokoji s letištěm, kde bylo i příslušenství s umyvadlem, sprchou a záchodem – měl jsem v péči nevidomého Zahira, kterého mi přidělil gabkin…
...sprchu tak v sobotu mohla využít i jistá nejmenovaná osoba ženského pohlaví, se kterou jsme od té chvíle dodnes, díky gabi…:)

...a nebyl jsem sám, kdo díky Počátkám našel svou partnerku, či partnera na celý život...

…už vůbec nelze vynechat ani tanec na písničky, které pouštěl buď G.P. na svém kombajnu, nebo já z noťasu…zvláště pak s milou, pěknou a k mému tanečnímu „umění“ neskonale přívětivou labutěnkou…*

...i karaoke bylo pro mě událostí, protože vystupování na veřejnosti je pro mě dosti stresující, ale s pomocí pár panáčků bechera, povzbuzován naléhající Levandulí, jsem se zmocnil mikrofonu jako první a „vystřihl“ Mámu od Luneticů a Křečka od Mládka…
…na strhující smích Levandule nelze zapomenout, zvláště při dojemných pasážích, které jsem obohatil i o vlastní drobná slůvka a vzdechy…

…také mi bylo líto, že jsme chodili ke studánce kolem krásných rybníků a nikdy nebylo počasí, které by vybízelo ku příjemnému smočení těla…
…až loni se v záři odpoledního slunce rozhoupal René Vulkán a vnořil do rybníka svůj majestát a já, stržen tímto příkladem, jsem neodolal a též se poddal příjemně chladivým vodám…
...nečekat na mě zástup lidí na břehu, poležel bych si v mokrém objetí třeba půl hodinku…díky, Vulkáne…

…letos jsem si přichystal modro bíle pruhované retro plavky, kdyby sluníčko přálo…nepřálo...
...a tak byly letos retro jen klobouček, který na první sraz věnoval každému z nás Holis a čelenka s nápisem „čubík“ (už poněkud rozmazaným), kterou jsem s potěšením nosil už na srazu prvním…

…a tak bych mohl pokračovat dál a dál, protože na každém se dělo něco pěkného…
...však nastaly i chvíle s některými našinci, které mi nebyly příjemné, ale to bylo jen pár ze sta %...
…také několik sobotních večerů mi nebylo nejlépe, padla na mě tísnivá „deka“ z lidí, ale do dvou hodin jsem většinou zase fungoval…

…ale ten letošní, poslední sraz, ač jsem ho od začátku do konce prozváněl „umíráčkem“, byl nakonec jeden z nejpříjemnějších…
...může za to i „čubíkova taneční škola“, kterou jsem tam založil…
...jen škoda, že už nebudu mít možnost se předvést příště, na živo...takto bude žít jen virtuálně...


…je zvláštní pomyšlení, že součást mého života, Počátky, už nebudou…

…no, snad je opravdu nejlepší v nejlepším skončit a neprotahovat za každou cenu…
...vždyť kdo z nás, by to tak dlouho vydržel, být garantem deseti srazů…

...několik našinců je dávalo dohromady i vícekrát…já svolával jen jeden (k distribuci prvního almanachu, 26 lidí) a stačilo…

…takže to nebudu dál moc rozmazávat a za ty nezapomenutelné víkendové srazy na Valše, za sebe a věřím, že většinu účastníků, uděluji Štěpině a gabkinovi pomyslnou zlatou medaili za zásluhy…

…vřelé DÍKY a někdy, doufám, na viděnou…


PS. …s největší pravděpodobností se budu občas vracet a upravovat, přepisovat, doplňovat…třeba jen sám pro sebe…