My(i)
O básnících
» autor: vavaoko |
My (i)
A řeč nám byla dána, ač byli jsme jen nazí.
Jak stromy po podzimu. Jak had. Jak stará kost.
Slova neohrabaná. Jež hřejí nás i mrazí.
Jež přinášejí štěstí. A také žal a zlost.
Též písně. Hudby tóny. Palety barev. Snění.
Díla, z nichž nasáváme svou touhu lepší být.
Láska, jíž v srdcích máme. A bez níž dobře není.
Básně, v kterých se zpovídáme. Jež dávají nám klid.
Vrozen byl nám i smutek. A smrti těžký kříž.
Však dál si povídáme. O ztrátách, nadějích.
Slzách smutku i štěstí. O těch, kdo nejsou již.
O lásce, kráse, touze. O vedrech, závějích.
Těch hvězdách denně jiných, ač stejných napohled.
V nich zříme snů svých cíle. Svých fantazií mety.
Píšeme svoje básně. Opěvujeme svět.
S očima na obloze. A v nich vzdálené světy.
Nám „Hrouda nohu víže“, jak vzkázal básník nám.
Nechceme vnímat zlobu. Hrozby. Hole a pěsti.
My touláme se nebem. Tam vzhůru ke hvězdám.
Ač značně ošumělí, jsme stále jako děti.
A řeč nám byla dána, ač byli jsme jen nazí.
Jak stromy po podzimu. Jak had. Jak stará kost.
Slova neohrabaná. Jež hřejí nás i mrazí.
Jež přinášejí štěstí. A také žal a zlost.
Též písně. Hudby tóny. Palety barev. Snění.
Díla, z nichž nasáváme svou touhu lepší být.
Láska, jíž v srdcích máme. A bez níž dobře není.
Básně, v kterých se zpovídáme. Jež dávají nám klid.
Vrozen byl nám i smutek. A smrti těžký kříž.
Však dál si povídáme. O ztrátách, nadějích.
Slzách smutku i štěstí. O těch, kdo nejsou již.
O lásce, kráse, touze. O vedrech, závějích.
Těch hvězdách denně jiných, ač stejných napohled.
V nich zříme snů svých cíle. Svých fantazií mety.
Píšeme svoje básně. Opěvujeme svět.
S očima na obloze. A v nich vzdálené světy.
Nám „Hrouda nohu víže“, jak vzkázal básník nám.
Nechceme vnímat zlobu. Hrozby. Hole a pěsti.
My touláme se nebem. Tam vzhůru ke hvězdám.
Ač značně ošumělí, jsme stále jako děti.
Tipů: 31
» 27.04.17
» komentářů: 32
» čteno: 714(26)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.04.2017 - 11:16
ST na tu naši planetu. :) Je tam krásně.
Maluje se tam, sochaří, veršuje, notuje, zpívá, přeje, těší. Když se chůze po světě někdy zdává těžší.
Maluje se tam, sochaří, veršuje, notuje, zpívá, přeje, těší. Když se chůze po světě někdy zdává těžší.
» 27.04.2017 - 12:04
1
Lidé jsou lidé, mají cmouhy,
nenasávaj pouze touhy,
vsak tys dílko sepsal hezky celé,
nepusobí osumele.
nenasávaj pouze touhy,
vsak tys dílko sepsal hezky celé,
nepusobí osumele.
» 27.04.2017 - 13:44
1
To jsem ráda, že jsem na tebe klikla - ta báseˇse mi moc líbí. obsahem i hkrásou sladění. A také nadějí pro budoucno.
Spisovatelé a potažmo básníci budou vždy předvojem a nezbytnou potřebou každého člověka.
Bez jajich slov a pohledů by nám bylo smutno.
Spisovatelé a potažmo básníci budou vždy předvojem a nezbytnou potřebou každého člověka.
Bez jajich slov a pohledů by nám bylo smutno.
» 27.04.2017 - 19:13
1
Ve tvém dílku nacházím nás všechny... jsou tam i ti minulí i ti budoucí... píše se dál a krásná čeština zpívá nebo mručí, šeptá, pláče či ejchuchá z obrovského množství slov, ze kterých se dá složit cokoliv... a to je na tom nádherné, nekonečná stavebnice ke hraní si se slovy... :-)
ST+Z
ST+Z
» 27.04.2017 - 20:05
Tara: s.e.n: Ringo: Lilith: Kajuta:Já vám všem moc děkuju, básníci a básnířky.
» 28.04.2017 - 10:28
ttragelaf
jo ST
» 29.04.2017 - 21:07
J.F.Julián
St
» 01.05.2017 - 20:05
STále jako děti
naivní a čiSTé,
nezkažené, sebejiSTé,
nezraněné, neobuté
možná tak do pěti.
Pak čaSTo nevědomě kruté...
naivní a čiSTé,
nezkažené, sebejiSTé,
nezraněné, neobuté
možná tak do pěti.
Pak čaSTo nevědomě kruté...
» 01.05.2017 - 22:55
Maxim Kravčuk říkával, že práce je tep doby, poezie tep života.
Tož jsme asi narazili na zlatou ( tedy modrou) žílu. Eldorádo, virtuální, leč veskrze SkuTečné.
Tož jsme asi narazili na zlatou ( tedy modrou) žílu. Eldorádo, virtuální, leč veskrze SkuTečné.
» 03.05.2017 - 10:55
dovolím si tě opravit...my jsme děti...z hvězd...odcházíme abychom se vrátili...
» 03.05.2017 - 23:30
Jakoby čím víc dospíváme,
tím je svět zkaženější, zdá se mi,
tím víc se, myslím, vzdalujeme,
od ráje na Zemi.
tím je svět zkaženější, zdá se mi,
tím víc se, myslím, vzdalujeme,
od ráje na Zemi.
» 04.05.2017 - 16:58
.
Promluvila mně Tvoje poezie do duše
v té době podivné, kdy člověk po všem co si zažil
je jako blázen plný nevděku
Slyším v úzkosti sténat svět
a snažím se ukonejšit zmatené srdce
tak jako hajný tiší věrného psa
.
Promluvila mně Tvoje poezie do duše
v té době podivné, kdy člověk po všem co si zažil
je jako blázen plný nevděku
Slyším v úzkosti sténat svět
a snažím se ukonejšit zmatené srdce
tak jako hajný tiší věrného psa
.
» 13.05.2017 - 18:24
ttragelaf
NE.
Každým ránem se rodí počátek světa, který tě žádá se vším, co zvládneš. Kolik že bylo let Konrádu Adenauerovi nebo předsedům
izraelské vlády ? Šedesát ? Ani náhodou ! A rozhodně to nebyli nějací cvičení prognostici. Kompetence se rodí jinak.
Každým ránem se rodí počátek světa, který tě žádá se vším, co zvládneš. Kolik že bylo let Konrádu Adenauerovi nebo předsedům
izraelské vlády ? Šedesát ? Ani náhodou ! A rozhodně to nebyli nějací cvičení prognostici. Kompetence se rodí jinak.
» 13.05.2017 - 18:27
ttragelaf
vavaoko:
Promiň. .komentář patří k básní Sourani.
Promiň. .komentář patří k básní Sourani.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Šourání | Následující: Srdce a děla