Deník lodní mazursky velikonoční (den čtvrtý)

Trefit kanál lze toliko po paměti,
v břehu žádná díra zjevná zdá se nezeje,
kdo se vyzná v nekonečné značek změti?
Až tu bude učeň příště sám, ho vomeje.

Betony se schovávají deset čísel pod vodou,
fendry plavou, držet v rukách kocábku tak musíme.
Most je zavřen, záhy správce přijel šťastnou náhodou.
Klikou točí, honem na loď, na poledne frčíme.

Bezvětří! To jsme zatím v této plavbě nezažili.
Jeden s rozvahou námořnickou, druhý rovnou po hlavě
nedutí větru s teplem na koupání zaměnili.
Než bys řek "pyčo!" z vody. Ztrátu joulů vrátí v potravě.

Zatímco kapitán tepelnou pohodu dospává
posádka schopná již motýly vzorové vykouzlí.
Tímto si učitel radostné vědomí dopřává,
že by snad umění otěží jablka nakousli?

Hospůdka Pod černou labutí tváří se zavřeně.
Přece se nedáme odradit, boční vchod hledáme.
Vaří se celý rok! Zjistíme vzápětí nadšeně.
Pivo je chmelené, lahůdek po vrch si žádáme.

Procházka Rydzewem k pobřeží je velmi předlouhá.
Soukromé pozemky poutníkům přistoupit nepřejí k jezeru.
Baroko popolské rysostí velikou se rouhá,
vkusu se nenajíš, hmoty ba. Maj na to, tak se s tím neserů.

Čtvrtý den

południe = jih po polsku