balance na hraně...

reálné perspektivy...
» autor: enigman
její bledá tvář lidi mátla
pokud jí dlouhé vlasy odhalovaly čelo
navozovaly představu
žíněných rouch zdrženlivosti
pokud zakrývaly spánky
byly učiněná matoucí něha
úžasných extází
a nadechnutých polibků

nevypadala záhadně
tajuplně však působilo její tělo
jako tělo sfingy za měsíční noci
jako by ji obestíralo jakési kouzlo
taková co vám utkví v paměti
a znepokojuje
plná ohně

o všechno se zajímala
pořád vše pozorovala
moc toho nenamluví
ale vždycky na něčem najde něco zajímavého
stačí se na ni podívat a člověk jí porozumí
dokonce porozumíš co ti říká
i když neřekne ani slovo

kéž bych tak mohl být dospělým
jako je ona dítětem

zadumaně si mne prohlédla
povězte mi příteli
můžeme důvěřovat našim obrazům?

víte milá Vistiene
lidé věnují málo pozornosti tomu
proč vlastně takový obraz máme
a odkud pochází
naše vědomí nespadlo z nebe hotové
také má své dějiny spjaté s prostředím
když se podíváte na nějakou starou malbu na skále
vypadá jako by ji tam někdo připlácl
zrovna tak malují děti
s půvabnou naivitou bez prostorové hloubky
víte že se perspektiva začala používat až ve 14.století?
jde o to vytvořit vztah
mezi pozorovatelem a zobrazenou věcí
je to ale stále stav odloučení
čímž se stává subjektivní
jsme vně a do obrazu jen nahlížíme
jde o to být zapojen
nebýt před plátnem
ale kdesi uvnitř krajiny
takže se stáváte součástí
jako malíř který to namaloval
díky tomu hledáte unikající perspektivu
a podněcujete různé výklady obrazu
všimla jste si někdy že na některých obrazech není stín?
ten totiž přiděluje místo dané slunečními paprsky
když tam není posiluje to vnímání krásy přírody
také záleží na barvách pokud pracujete s olejovými
můžete dílo doplňovat či předělávat
což ale ztrácí spontánnost
například japonské umění sumi-e
spočívá v jediném
nepřerušeném tahu štětcem
kterým zachycuje myšlenku okamžiku
v jediném gestu

dojem času a vývoje reality nenajdete v opravách
ale v zachycení přirozené změny
neukončeného růstu

s úsměvem lehce pohodila hlavou
namočila prst do karafy s tuší
a dotkla se mé tváře se slovy
tady začnu…
Tipů: 12
» 21.01.17
» komentářů: 8
» čteno: 451(17)
» posláno: 0


» 21.01.2017 - 16:24
ST
» 21.01.2017 - 19:19
prima

ST
» 21.01.2017 - 20:10
Při čtení určitě málokdo tuší,
že dílko zakončíš prstem a tuší..
» 21.01.2017 - 20:18
Jedním tahem štětce ST*
» 21.01.2017 - 21:31
Hezky jsi to viSTien vysvětlil:-)))
» 22.01.2017 - 12:50
ST
» 24.01.2017 - 12:22
ST...
» 24.01.2017 - 14:24
pa100r
vždycky se mi to zdá jako hodně slov, když ale začnu hledat, které bych vypuSTil - nenajdu ani předložku, ani spojku. To asi bude to umění, že jo? napsat všecko a nic zbytečného. Z těchto básní bych chtěl udělat knížku, jenže nejsou rantály... no jo, sny končí vždy - probuzením

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: podivíni... | Následující: chodci nocí...

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.