*MYLNÁ DOMNĚNKA *
S psychiatrem doktorem Hambachem jsem se kdysi seznámil v Norimberku na gynekologicko-psychiatrickém semináři. Téma bylo: „Problémy dívčí puberty“. V polední přestávce mi začal vykládat svou zajímavou story.
» autor: Tomáš |
Irena byla šestnáctiletou dospívající, když se mi poprvé představila. Vzlykala a viděl jsem, že je jí zatěžko plynule mluvit. Vyčkával jsem trpělivě, až se po chvilce sama překonala. Pak mě už v rychlém sledu seznamovala s tím, co ji tíží:
„Jsem vlastně vyvrhel naší rodiny. Mám sice rodiče a bratra, ale já k nim vůbec nepatřím, poněvadž se necítím být ani jejich dcerou ani sestrou. Jak to vím? Na gymnaziu jsme nedávno brali v biologii krevní skupiny. V praktickém cvičení jsem zjistila, že mám béčko. Přitom ale vím, že můj o dva roky mladší bratr a moji rodiče, oba krevní dárci, mají všichni skupinu nula. Čili, já k nim vůbec nepatřím! To mě ničí, pane doktore, tak šíleně ničí, že jsem zralá na sebevraždu!! Vím jenom, že jsem dítě mé matky, to je fakt. Ale fakt je taky, že otec není mým biologickým otcem a bratr je můj nevlastní sourozenec. Tak to je a já si s tím nevím rady...“, rozpláče se.
Po chvilce se uklidní a pokračuje: „S mou matkou jsem si už i dřív jen málokdy dobře rozuměla, ale teď, kdy vím, že mi vlastně šestnáct let oba rodiče lhali a podváděli, hádám se s ní skoro denně a obávám se, že se brzy nebudu snášet s oběma. O krevních skupinách jsem jim zatím nic neřekla. Kdo je můj biologický otec? Poznám ho vůbec někdy? Jsem naprosto bezradná, nešťastná a nevím co mám dělat...“, začne znovu vzlykat.
Musel jsem si dobře rozmyslet, co jí odpovím.
„Irenko, ta věc se musí nejprve důkladně objasnit, než se z ní vyvodí důsledky. To chce čas a trochu trpělivosti. Musíte si taky sebekriticky uvědomit, že jste právě uprostřed puberty, kdy člověk často řeší problémy ukvapeně a neuváženě. Proto bych se chtěl nejprve sejít s vaší matkou a pak ve třech si o všem v klidu porozprávět. Co tomu říkáte?“ Vzlykajíc souhlasila.
Nevím, jak se jí podařilo přimět matku, aby s ní přišla k psychiatrickému pohovoru, ale dostavily se opravdu obě dvě. Když jsem matce vysvětloval oč se vlastně jedná, skákala mně Irena neustále do řeči a vyčítavě ji obviňovala, že jí po celá léta lhala a podváděla s mužem, kterého neuznává za svého otce.
Byla to pro mne zapeklitá situace, se kterou jsem se až dosud nesetkal. Irena volila opravdu tvrdá a nemilosrdná slova, kterými svou matku doslova ubíjela.Vybídl jsem ji tedy jít do čekárny, a že si nejprve promluvím s matkou mezi čtyřma očima. A ta se mi svěřila s něčím, co až dosud nikomu neřekla.
„Než jsem se vdala, byla jsem začínající žurnalistkou v místních novinách. Měla jsem tehdy ještě docela nevinný poměr s mým dnešním mužem, ale byla jsem i žhavou obdivovatelkou tehdy tak populárního zpěváka Rudolfa N., se kterým jsem měla udělat pro naše noviny interview. V hotelu mě pak pozval do svého pokoje a při sklence šampaňského jsme nejprve přátelsky rozmlouvali. Byl velmi šarmantní a já, mladá holka, jsem najednou pociťovala, že na mne jeho charisma působí tak nějak podléhavě, až se to pak skutečně stalo. Vůči mému příteli jsem měla špatné svědomí, které jsem chtěla rychle zahladit tím, že jsem jemu naléhání už neodporovala. On o tom, díky bohu, dodnes nic neví.
Asi tak po roce, to už byla Irena na světě, pořádal Rudolf zase koncert v našem městě. Byla jsem do něho, já bláhová, stále ještě zblázněná a situace se opakovala, bohužel. Manžel se o této mé druhé aféře nějakým záhadným způsobem zakrátko dozvěděl a já se mu přiznala. Byl ale tak velkorysý, že mi odpustil. To už ale byl na cestě i náš kluk. Pro náš klid jsme u něho po narození dali určit krevní skupinu. Byla stejná s naší nulkou a muž mi odpustil definitivně. Tím jsem pustila všechno z hlavy a zařekla jsem se, že už nikdy...!“
Uvědomil jsem si, že můj další úkol nebude snadný, abych zabránil hrozícímu rozvratu rodiny a vzniku těžké deprese u Ireny. Musím znovu konfrontovat matku s dcerou a pohovořit nejen s otcem Ireny, ale i s jejím domnělým biologickým otcem. Přivolal jsem z čekárny Irenu.
„Maminka mi tu, Irenko, vysvětlila určité rodinné pozadí, o kterém právě teď nepovažuji za vhodné mluvit. Chovejte se k ní, prosím, jako ku své matce a nerozčilujte se spolu navzájem. Musím mluvit ještě s vaším tatínkem, abychom se té záležitosti dostali blíže na kloub a pak se zase spolu sejdeme. Ruku na to a hlavu vzhůru, Irenko!“
Věděl jsem, že to nejtěžší mě ještě čeká. Budu muset zjistit, kde se biologický otec zpěvák Rudolf vůbec nachází. V posledních letech totiž jeho sláva v Německu znatelně poklesla a neobjevoval se ani v televizi ani na veřejných koncertech. Možná prý se zdržuje kdesi ve Španělsku, kde je asi stále ještě v oblibě u starších německých turistek. Přimět ho setkat se v Německu se svým údajným dítětem, o němž nemá potuchy, bude určitě těžko proveditelné.
Začal jsem přemýšlet, jak si to zjednodušit. Napadlo mi, co když celá problematika vůbec neexistuje, poněvadž laboratorní začátečnice Irena se dopustila chyby a vyšel jí falešný výsledek? Spásná myšlenka! Tohle zjištění je prvořadé a já si je osobně buď ověřím nebo vyloučím!
Zatelefonuji své mladé mandantce: „Irenko, přijďte ke mně brzy, musím vám pro jistotu ještě odebrat trochu málo krve.“
Nestačí se divit. „Je to velmi nutné, prosím!“
Přišla a já jsem hned navštívil vedoucího laboratoře Červeného kříže. Vysvětlil jsem mu oč jde, předal jsem mu zkumavku Irenčiny krve a že u toho chci být osobně. Výsledek byl jednoznačný, krevní skupina: NULA!
Za dva dny se u mne shromáždila celá rodinka, aby si poslechla výsledek mého laboratorního průzkumu, jehož závěrečná věta zněla: „Patříte tedy všichni k sobě, jak jste si to vždy přáli!“
Byli nesmírně sťastni a myslím, že se Irena definitivně uklidnila, když si uvědomila, že hrozící rodinný rozvrat byl jenom planým poplachem, zaviněný jejím nezkušeným mylným vyšetřením.
Zato však moje podvědomí mi začlo vyčítat, ale co když má ten zpěvák taky nulku? Přece víš, jak nás učili, že „Pater semper incertus, otec je vždy neznám!“
Nechtěl jsem jim ale kazit radost, nikomu z nich by to neprospělo, skončil své vyprávění kolega psychiatr.
Dovětek: Zjišťovat otcovství jen na podkladě krevních skupin je dnes naprosto nedostačující. DNA-Analýza nebyla tehdy ještě známa.
„Jsem vlastně vyvrhel naší rodiny. Mám sice rodiče a bratra, ale já k nim vůbec nepatřím, poněvadž se necítím být ani jejich dcerou ani sestrou. Jak to vím? Na gymnaziu jsme nedávno brali v biologii krevní skupiny. V praktickém cvičení jsem zjistila, že mám béčko. Přitom ale vím, že můj o dva roky mladší bratr a moji rodiče, oba krevní dárci, mají všichni skupinu nula. Čili, já k nim vůbec nepatřím! To mě ničí, pane doktore, tak šíleně ničí, že jsem zralá na sebevraždu!! Vím jenom, že jsem dítě mé matky, to je fakt. Ale fakt je taky, že otec není mým biologickým otcem a bratr je můj nevlastní sourozenec. Tak to je a já si s tím nevím rady...“, rozpláče se.
Po chvilce se uklidní a pokračuje: „S mou matkou jsem si už i dřív jen málokdy dobře rozuměla, ale teď, kdy vím, že mi vlastně šestnáct let oba rodiče lhali a podváděli, hádám se s ní skoro denně a obávám se, že se brzy nebudu snášet s oběma. O krevních skupinách jsem jim zatím nic neřekla. Kdo je můj biologický otec? Poznám ho vůbec někdy? Jsem naprosto bezradná, nešťastná a nevím co mám dělat...“, začne znovu vzlykat.
Musel jsem si dobře rozmyslet, co jí odpovím.
„Irenko, ta věc se musí nejprve důkladně objasnit, než se z ní vyvodí důsledky. To chce čas a trochu trpělivosti. Musíte si taky sebekriticky uvědomit, že jste právě uprostřed puberty, kdy člověk často řeší problémy ukvapeně a neuváženě. Proto bych se chtěl nejprve sejít s vaší matkou a pak ve třech si o všem v klidu porozprávět. Co tomu říkáte?“ Vzlykajíc souhlasila.
Nevím, jak se jí podařilo přimět matku, aby s ní přišla k psychiatrickému pohovoru, ale dostavily se opravdu obě dvě. Když jsem matce vysvětloval oč se vlastně jedná, skákala mně Irena neustále do řeči a vyčítavě ji obviňovala, že jí po celá léta lhala a podváděla s mužem, kterého neuznává za svého otce.
Byla to pro mne zapeklitá situace, se kterou jsem se až dosud nesetkal. Irena volila opravdu tvrdá a nemilosrdná slova, kterými svou matku doslova ubíjela.Vybídl jsem ji tedy jít do čekárny, a že si nejprve promluvím s matkou mezi čtyřma očima. A ta se mi svěřila s něčím, co až dosud nikomu neřekla.
„Než jsem se vdala, byla jsem začínající žurnalistkou v místních novinách. Měla jsem tehdy ještě docela nevinný poměr s mým dnešním mužem, ale byla jsem i žhavou obdivovatelkou tehdy tak populárního zpěváka Rudolfa N., se kterým jsem měla udělat pro naše noviny interview. V hotelu mě pak pozval do svého pokoje a při sklence šampaňského jsme nejprve přátelsky rozmlouvali. Byl velmi šarmantní a já, mladá holka, jsem najednou pociťovala, že na mne jeho charisma působí tak nějak podléhavě, až se to pak skutečně stalo. Vůči mému příteli jsem měla špatné svědomí, které jsem chtěla rychle zahladit tím, že jsem jemu naléhání už neodporovala. On o tom, díky bohu, dodnes nic neví.
Asi tak po roce, to už byla Irena na světě, pořádal Rudolf zase koncert v našem městě. Byla jsem do něho, já bláhová, stále ještě zblázněná a situace se opakovala, bohužel. Manžel se o této mé druhé aféře nějakým záhadným způsobem zakrátko dozvěděl a já se mu přiznala. Byl ale tak velkorysý, že mi odpustil. To už ale byl na cestě i náš kluk. Pro náš klid jsme u něho po narození dali určit krevní skupinu. Byla stejná s naší nulkou a muž mi odpustil definitivně. Tím jsem pustila všechno z hlavy a zařekla jsem se, že už nikdy...!“
Uvědomil jsem si, že můj další úkol nebude snadný, abych zabránil hrozícímu rozvratu rodiny a vzniku těžké deprese u Ireny. Musím znovu konfrontovat matku s dcerou a pohovořit nejen s otcem Ireny, ale i s jejím domnělým biologickým otcem. Přivolal jsem z čekárny Irenu.
„Maminka mi tu, Irenko, vysvětlila určité rodinné pozadí, o kterém právě teď nepovažuji za vhodné mluvit. Chovejte se k ní, prosím, jako ku své matce a nerozčilujte se spolu navzájem. Musím mluvit ještě s vaším tatínkem, abychom se té záležitosti dostali blíže na kloub a pak se zase spolu sejdeme. Ruku na to a hlavu vzhůru, Irenko!“
Věděl jsem, že to nejtěžší mě ještě čeká. Budu muset zjistit, kde se biologický otec zpěvák Rudolf vůbec nachází. V posledních letech totiž jeho sláva v Německu znatelně poklesla a neobjevoval se ani v televizi ani na veřejných koncertech. Možná prý se zdržuje kdesi ve Španělsku, kde je asi stále ještě v oblibě u starších německých turistek. Přimět ho setkat se v Německu se svým údajným dítětem, o němž nemá potuchy, bude určitě těžko proveditelné.
Začal jsem přemýšlet, jak si to zjednodušit. Napadlo mi, co když celá problematika vůbec neexistuje, poněvadž laboratorní začátečnice Irena se dopustila chyby a vyšel jí falešný výsledek? Spásná myšlenka! Tohle zjištění je prvořadé a já si je osobně buď ověřím nebo vyloučím!
Zatelefonuji své mladé mandantce: „Irenko, přijďte ke mně brzy, musím vám pro jistotu ještě odebrat trochu málo krve.“
Nestačí se divit. „Je to velmi nutné, prosím!“
Přišla a já jsem hned navštívil vedoucího laboratoře Červeného kříže. Vysvětlil jsem mu oč jde, předal jsem mu zkumavku Irenčiny krve a že u toho chci být osobně. Výsledek byl jednoznačný, krevní skupina: NULA!
Za dva dny se u mne shromáždila celá rodinka, aby si poslechla výsledek mého laboratorního průzkumu, jehož závěrečná věta zněla: „Patříte tedy všichni k sobě, jak jste si to vždy přáli!“
Byli nesmírně sťastni a myslím, že se Irena definitivně uklidnila, když si uvědomila, že hrozící rodinný rozvrat byl jenom planým poplachem, zaviněný jejím nezkušeným mylným vyšetřením.
Zato však moje podvědomí mi začlo vyčítat, ale co když má ten zpěvák taky nulku? Přece víš, jak nás učili, že „Pater semper incertus, otec je vždy neznám!“
Nechtěl jsem jim ale kazit radost, nikomu z nich by to neprospělo, skončil své vyprávění kolega psychiatr.
Dovětek: Zjišťovat otcovství jen na podkladě krevních skupin je dnes naprosto nedostačující. DNA-Analýza nebyla tehdy ještě známa.
Tipů: 12
» 11.01.17
» komentářů: 10
» čteno: 897(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 11.01.2017 - 14:13
Zajímavé čtení, příběh ze života. Mám radost, že píšeš a máš zájem s námi dále sdílet své vzpomínky.....
» 12.01.2017 - 13:16
Milena
Jsem ráda, že jsem mohla číst.
» 20.01.2017 - 12:44
Dobré konce jsou prima. Napadlo mě to samé...že může být otcem i Rudolf..ale přesně, k čemu by toto zjištění vedlo.
ST a děkuji za milé čtení.
ST a děkuji za milé čtení.
» 20.01.2017 - 16:35
vavaoko: Tara: Milena: jitka.svobodova: E.T.Jane: Berenika: Přátelé, děkuji vám, že jste se zastavili a podarovali...:-))
» 04.02.2017 - 18:51
Právě jsem se díval na skutečný příběh záměny dětí jejich biologickým matkám. Přišly na to po cca 22 letech. A Tvůj popis sledu událostí a všeho okolo vyzněl pozitivně. A to je dobře.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: *PŘÁNÍ k NAROZENINÁM* | Následující: *Spánek bez probuzení*