Kmán

Poznáním hořkne mi život a svět
a já mám srdce na cukr a med ...
Čím víc hledám
tím víc jsem si jistá
že na světě je málo místa.
Třeba pro duši z růžové cukrové vaty
a do krve odřené bosé paty ...

Někdy se mi chce brečet a věřit na Ježíška.

Třeba když sbírám podzimní prázdné listy
a každý je zas prázdný
čistý ...
Jsou němé, nehřejí
marně zetlejí v závěji
a já rok sbírám naději.
Na pohozeném listu kdyby stálo
" už" a nebo " brzy"
jenže jsou němé
a to mě mrzí.
Ne, nečekala bych na pozvání
kdyby do nebe vedly schody
rozdala bych všechno co mám ...
Jsem neviditelný kmán.