*TONKA*

Tonka byla jednou z několika civilně zaměstnaných u pluku, kde jsem absolvoval svou dvouletou prezenční službu a pracovala jako uklízečka na divizním velitelství a na mé kasární lůžkové ošetřovně.
» autor: Tomáš
Drobná a hubená šedesátiletá stará panna, ustavičně mrzutá, ale „s hubou na správném místě“. Když jsem se s ní a s mými dvěma zdravotními sestrami poprvé navzájem představovali, byl mi hned nápadný její zvětšený, neobvykle zaoblený podbřišek, jakoby v šestém měsící těhotenství, ale přitom jinak, než jsem to dosud z mé dosavadní zkušenosti znal. Zanedlouho mi to nedalo, abych se jí zeptal, zda také chodí pravidelně na preventivní prohlídky.

Co si to myslej? Nikdy sem u ženskýho nebyla a taky tam nepudu. Nemám to zapotřebí! Tam mě nikdo nedostane, ani vy!“ Tím náš rozhovor skončil dříve než začal.

Pro mne ale ne tak úplně. Svěřil jsem se svým dvěma pomocnicím: „Heleďte se, děvčata, to její břicho není normální, ale s Tonkou je mi těžko se domluvit. Zkuste to s ní, jako ženské mezi sebou, snad budete úspěšnější?“

„To vás navočkoval ten náš novej mladej, co? Koukejte se starat samy vo sebe a nechte mě na pokoji, jó?“ odbyla i je.

Mluvit s Tonkou na tohle téma bylo pro mě tedy tabu. Když nastala doba, že jsem začínal stříhat metr, neušlo mi, že začínala v obličeji až nápadně hubnout, při práci se rychle zadýchávala, pod očima kruhy.

„Tonko, mám dojem, že jste nemocná. Mohu vám nějak pomoct?“
„Čím dál častějc mně v poslední době pobolívá břicho a nic mně nešmakuje, ale zatím se to dá vydržet. Doufám, že to zas vodejte, jak to přišlo. Děkuju za voptání,“
odpověděla mi tentokrát jinak, než bývalo dosud jejím zvykem.

Na moji domluvu: „Nehrejte si na statečnou, Tonko, takhle to přece nemůžete nechat, běžte aspoň k ženskému doktorovi v městě, když nechcete tady na ošetřovně,“ mi odpověděla sebevědomě a tvrdohlavě: „I depak, jen to ne. Dyk vono to zase přejde!“

Jednoho dne se musela ale přesvědčit sama, že nemá pravdu. Objevila kdesi u stropu pár pavučin, místo žebříku si přistavila jakousi vratkou stoličku, ale i tak na ně nemohla koštětem dosáhnout. Jak se tak usilovně o to snažila, spadla. Chytla se rukama za břicho a naříkala, jako by ji někdo na nože bral. Rychle jsme ji uložili na nosítka a vůbec se nebránila, když jsem ji zevně vyšetřoval. I na jemný dotyk reagovala však značně bolestivě.

„Tonko, nedá se nic dělat, musíte do nemocnice,“ a mávl jsem na sestry, aby organizovaly sanitku. Po cestě mi udýchaně líčila, že má už od včerejška i v minulé noci křečovité bolesti břicha a že se jí vždy ulevilo, když se vyzvracela. A že ji ta křeč chytla znovu, právě když se natahovala na ty pavučiny.

Chirurg byl shodného názoru se mnou, že se jedná o náhlou a neodkladnou břišní příhodu. Nařídil připravit okamžitě operaci a přijal rád i mou nabídku, že mu přiasistuji. Tonka neprotestovala ani slovem, naopak mi šeptla do ucha, že je ráda, že budu u toho. Takový důkaz sympatie jsem právě od ní vůbec nečekal!

Než se začlo operovat, vyměnili jsme si ještě návzájem svoje diagnostické odhady: on soudil na křečovitý stav neznámého původu v zažívacím traktu, jako třeba někde na střevní kličce, s jejím případným zauzlením. Vzhledem k tomu, že jsem už dlouho Tonku znal, myslel jsem na nádorový útvar, jehož stopka by mohla být stočená kolem své vlastní osy a tím i náhle zaškrcená. Nakonec jsme měli i neměli pravdu oba dva.

Po otevření břicha jsme se na sebe překvapeně podívali: pobřišnicová široká a cévnatá jemná blána, ležící na střevních kličkách jakoby ochranná zástěra, měla ve svém středu poměrně úzký otvor, ve kterém byla protažena aspoň polovina protáhle sníženého žaludku Ten byl právě v tom otvoru stočený okolo své osy tak pevně, že jeho spodní polovina nebyla dostatečně prokrvena, poněvadž cévy k ní vedoucí tím byly uskřinuté. Právě tato dolní polovina byla jakoby nafouklá skoro až do velikosti fotbalového míče a imitovala tím mně podezřelou cystu, ale na neobvyklém místě.

Kolega chirurg se rozhodl odstranit tuto přebytečnou dolní část sníženého žaludku a tím jej zmenšil do normální velikosti. Důkladně sešil i otvor v pobřišnici, aby se něco podobného už nemohlo opakovat. Řekl mi, že takovýto nález během své dlouholeté praxe ještě nikdy neviděl.

Po operaci se do Tonky jakoby vlil nový život. Dvoutýdenní pobyt v Karlových Varech jí velmi prospěl, začla přibývat na váze, přestala být mrzutou i brblavou. Když jsem pak zanedlouho odcházel do civilu, darovala mi nádhernou kytici s poděkováním za mou starostlivost a litovala, že mne už dávno neposlechla, aby šla už tehdy na prohlídku.

Zhodnotila to po svém: „Byla sem tenkrát holt blbá, páč sem si mohla ušetřit celou tu šlamastyku, kerou jsem měla celý ty dva roky, co ste byl u nás. A tu poslení, sakra bolavou patáliji, taky!¨
Tipů: 12
» 31.10.16
» komentářů: 6
» čteno: 585(12)
» posláno: 0


» 31.10.2016 - 20:29
Jsi vzácný člověk se srdcem plným lásky......ST
» 31.10.2016 - 21:05
Jitkato řekla i za mne. ST
» 01.11.2016 - 00:08
Jitka to pověděla také za mne:-))) ST
» 01.11.2016 - 00:17
Ani já úplně nevylučuji, že by na Jitčiných slovech mohlo něco být... ;-)
» 05.11.2016 - 13:27
Tohle je opravdu zajímavé povídání, gratuluji se supertipem! :o)
» 10.12.2016 - 21:15
zajímavý příběh :) díky!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: *Uznání* | Následující: *Co vše se dá za peníze koupit*
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
online
Lilith [1]
nováčci
intuista
narozeniny
Gándhí [8]


© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.