mortovina

Zítra se vzbudím vedle sebe
a začnu od začátku
pohádku dětství
od klubíčka
motat jak ovčí babička
mamka mi fouká na víčka
vstávej, vždyť slunko nad horou
a Micka s bačkorou
už řádí na zahradě
a táta?
tak mladě, ještě vypadá
píská si v kuchyni
bubnuje do skříní
jsme spolu piráti
říkáme mordijéé
ne ještě nepije
neřve a nemlátí...

Zítra se vzbudím vedle sebe
a začnu od kraje
příst dětství
své radost i strachy
s Vernem i Mayem
s dědou a ségrou
tou tváří bledou,
co mládí nedožila
říkala babi, že prý víla
stala se z ní za úplňku,
když tenkrát bylo v kopcích bílo
a stejně vím, jak to bylo....

Zítra se vzbudím vedle sebe
těla studeného
a nebe poblíž
boha žmolek
stolek se svíčkou
uličkou děti pouští ženu
jde černou nití po vřetenu
/vinutím od Tesly/
k čelu,
kde křížek prstem nakreslí..