Psí život

...
Leželi jsme vedle sebe pod jednou peřinou, znajíce se přitom jen pár hodin. Měl jsem tehdy zrovna po brněnském autorském čtení, jehož se zúčastnila, a když jsem si (schválně?) nechal ujet poslední autobus zpět do Olomouce, nabídla mi přespání u sebe v bytě. Všichni asi tušíte, jak "to" dopadlo.

Ještě před "tím" jsme si však nějakou chvíli povídali. Přes mou chabou rozpoznávací schopnost jsem si dle jejích monologů a věcí obsažených v bytě domyslel, že je závislá na všem, co se týká psů.

Bydlela v ulici Čapkova (autora slavné Dášenky) v domě obrostlém psím vínem. V bytě samotném měla vyvěšeny spousty olejomaleb, na kterých honicí psi věrně kráčeli po boku vousatých myslivců. Nechyběly ani talířky a hrníčky se psími potisky, stejně jako její kalhotky měly na přední straně vyobrazenu malou bílou psí hlavičku s růžovou mašlí. (O tom, že psí vzory se objevovaly i na povlečení a hned po příchodu do bytu nás přivítala smečka borderkolií, se netřeba rozpovídávat).

"Bylo to prima, líbilo se mi to," usmála se.
"Myslíš mé čtení, nebo náš sex?" zeptal jsem se, škrábaje se přitom na hlavě s rozčepýřenými vlasy.
"Obojí," odpověděla. Pak vzhlédla směrem k oknu, za nímž panovalo doslova psí počasí. "Venku je počasí, že bych do něj psa nevyhnala," potvrdila.
"Jo. Možná proto jsi také byla jediná, kdo se mého čtení zúčastnil."
Usmála se. "Pořád máš z toho náladu pod psa?"
"Ne," zakýval jsem hlavou. "Jsem na to zvyklý."
"Náhodou... já se skvěle bavila. Byla to občas fakt pěkná psina," zareagovala. Pak se přitulila ke mně. "Nedáme druhé kolo? Ještě mi zbyly nějaké síly," zamrkala na mě prosebně psíma očima.
"Tak jo. Zkusíme konečně i jinou polohu, nebo opět jen zezadu na pejska?" zeptal jsem se.
"Můžeme opět jen na pejska," zašeptala.
"Dobře, budu se u toho zase koukat na ten velký plakát s Goofym, co máš vylepený nad postelí."

Po chvíli skončilo i druhé kolo. Opět jsme leželi vedle sebe. Z rádia hrála písnička od skupiny Žlutý pes, při níž se mi vybavil vzhled jejího frontmana Ondřeje Hejmy s účesem, který připomínal uši kokršpaněla.
Smrděl jsem potem jako prase, takže nic, co by ji vzrušovalo. Smrdět jako pes, určitě by navrhla i kolo třetí. Podíval jsem se směrem k ní. Nad pravým ňadrem měla vytetovaný symbol řeckého písmene psí. Nyní měla přivřené oči a nechávala vnitřně doznívat pocity, které při sexu se mnou zažívala. Líbila se mi. Ba co víc, byla to přímo kočka. Kočka se závislostí na psech, příšerné spojení! Měl jsem jí při aktu říct, že je to čubka. Určitě by jí to zalichotilo a ještě víc rozpálilo.
Pak se otočila mým směrem. "Víš, o čem jsem přemýšlela?"
O nekonečném vesmíru? O smyslu života? O receptu na jahodový koláč? O bývalém příteli, s nímž ještě donedávna žila na psí knížku? Nebo o zlevněných psích granulích v Kauflandu? Asi se nechám podat.
"Netuším."
"Přemýšlela jsem nad tím, co bys byl za rasu, kdyby ses narodil jako pes."
Bože... Řekni maltézáka, jorkšíra nebo bišonka a okamžitě se oblékám a vyrážím do Olomouce pěšky.
"A na co jsi přišla?" polkul jsem nervózně.
"Že bys byl asi Jack Russel teriér."
"Cože?" vyštěkl jsem, což ji potěšilo. "Jak jsi na to přišla?"
"No... v podstatě úplně jednoduše. Oba máte stejně krásné oči. Ale přesto se vám v nich permanentně odráží smutek, a to dokonce i v případech, kdy se chováte vesele. No a oba máte krátké nohy, ale přesto chodíte a běháte hrozně rychle (na střední jsem míval stovku za 11 vteřin, pozn. autora :)). Což nejsou jediné rychlé pohyby, co zvládáš," pousmála se, dávajíc tak připomenout právě skončenému sexu, při němž jsme občas prováděli doslova psí kusy.
"Jo, něco na tom bude," odpověděl jsem.

Políbila mne, odsunula se, vstala z postele a pomalou, ladnou chůzí se vydala směrem k proskleným dveřím ložnice, za nimiž se rýsovaly obrysy tří hafanů, kteří mě před malou chvíli rušili při snažení se permanentním kňučením. Zatáhla za kliku a v obležení smečky poté zaplula do koupelny, aby ze sebe ve sprše smyla všechen pot a únavu.
Pokračoval jsem v ležení na zádech a v mysli se mi vybavil můj kamarád Michal. Mohutný (výška metr devadesát, sto pět kilo), zarostlý, chlupatý, hluboko posazený hlas a kvůli tlustým rtům věčně slintající. Plus v náprsní kapse plácačka s rumem. No jo... celý bernardýn.
Tipů: 8
» 17.10.16
» komentářů: 11
» čteno: 916(14)
» posláno: 0


» 17.10.2016 - 17:22
pa100r
Ještě nikdo nekomentoval. To nechápu...
» 17.10.2016 - 17:48
pa100r:
Mě už tu moc lidí nečte. :-)
» 17.10.2016 - 17:51
ttragelaf
:-)) ... se psy se musí umět.
st
» 17.10.2016 - 18:35
ST
» 17.10.2016 - 20:00
Za tohle dílko bych tě nejradši sepsul... ;-)

Doufám, že aspoň jeden z vás byl šťastnej jako blecha. :-)
» 17.10.2016 - 20:44
Ještě jsi dopadl v hodnocení dobře, bernardýn nebo jezevčík by byli horší. Máš to vtipný. ST
» 17.10.2016 - 21:34
Ringo:
Sepsul? Proč? :-)
» 17.10.2016 - 21:51
I přes naše vážnost vlastně vylučující smajlíky pro naprostou jistotu zdůrazňuji, že jde jedině o hraní si s mateřskými tkaničkami...pardón, jazykem. :-)
» 17.10.2016 - 22:21
Ringo:
No jooo, až nyní mi to docvaklo! :-) To víš, jak se blíží tma a noc, tak hlava pomalu vypíná a pak už se jí nechce moc přemýšlet. Takže se omlouvám. :-)
» 23.10.2016 - 13:55
to se fakticky stalo? :) ty vogo, nechtěla bych být tím chlapem v jejich spárech :) ufff, ale dávám ST, hlavně za ten konec :)
» 23.10.2016 - 14:05
Janam:
:-) Nestalo. Ale to uvědomění si, že mnohá přirovnání a charakteristiky a slovní hříčky a spousta dalšího je takto krásně spojeno se psy, že mi to nedalo zkusit to vše napasovat do jednoho dílka... :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: V chladné(m) rose/é | Následující: Z bolestných kocovin...
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
online
Besinka, umělec2 [2]
nováčci
intuista
narozeniny
Gándhí [8]


© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.