v oběti hold úsvitu...

malé údolí
leží bez pohybu
zelenošedé
na druhém konci
strmý skalnatý sráz
vyčnívá
zubatým hřebenem
do řídkého oparu
chladné oblohy
strohý a studený
ještě ve stínu

za ním však
vystupuje slunce
září nepatrnými střípky
prosvěcuje tu a tam
skalní hranu

už jen chvíli
a za hroty hory
zaplaví svým světlem
spící dolinu

dívám se na to
na ten klid vážnost a krásu
a vnímám v tom cosi nezvyklého
něco co se mne týká
i varování

cítím mohutnost a sílu
odměřenost a důstojnou cizotu
horského světa
který člověku nevychází vstříc
nezve ho
sotva jej strpí

byla v tom výzva
silnější než výstraha
vůle silnější než instinkt
co mě přimělo k lezení

kus kamenného hřbetu
prudce změnil stav na tavící kov
zubatá čepel se rozostřila
došlo ke zřícení
a ze žhnoucí mezery
vroucím vzplanutím
panovského nadšení
v pohanském tanci
vzešla hvězda jitřní