V prachu a vůni bylin

Seděl v prachu nedaleko ohně
šaman tančil, zpíval, poskakoval v transu
korálky a peří točilo se mu kolem hlavy, krku i boků
v mávajících rukách kouřící byliny…

a chlapec seděl, plakal
po zaprášených tvářích mu stékaly bahnité slzy.
Neměl ruce, nemohl je setřít
už se tak narodil
a lidé z kmene nesměli přerušit rituál
k zahnání démona
co již v lůně nečisté matky ruce mu vzal

Byl dítě, ale nemohl si hrát
jen představovat, jak je ptačím dravcem
a místo rukou má křídla
chtěl vidět nedaleké skály z výšky
pozorovat zvířata a lovit je pouhým pohledem
chtěl z očí střílet šípy a sletět střemhlav za kořistí…

Tělo ho však pálilo
prach do pórů pronikal
ucpal i myšlenky
zalíbily se mu šamanovy korálky
to vůně bylin ho omámila
z ramen náhlá bolest, silný tlak
začaly pučet, snad ruce mu vyrůstat…

ne, to nejsou ruce, to jsou křídla
oči změnily se v korálky
pak namířily šípy a vystřelily
šaman s křikem padá do prachu
z těla dva šípy trčí mu…

Chlapec máchl křídly
a k horám zamířil…

Rituál se podařil.


Jeho přání bylo vroucnější než síla šamanova.



.