Muž tisíce jmen

‚Svět, to je složitá, nesmírně křehká záležitost. Nezřídka se děje, že jedni šlapou světem druhých, aniž by tušili, že ze zdánlivých maličkostí pod jejich neohrabanýma nohama někdo žije.‘

Michal Hnyk


Žít život bez světla a bez cíle, za který by se dalo bojovat, je kruté. Proto je důležité potkat po cestě Bytost, která mezi bezcitnými lidskými zrůdami vytváří svůj vlastní svět. Nezapadá mezi ně, je někým naprosto Jedinečným, je onou Jiskrou naděje, která z posledních sil vyzývá k tomu, aby ji někdo popadl za pačesy a nedovolil, aby pohasla. Mít nablízku takovou bytost je naprosto nezbytné. Totiž, zakopnout s pocitem, že Vám Někdo pomůže vstát a opět kráčet, je rozhodně lepší, než zůstat trčet po kolena v odporném smrdutém bahně a vzdát se svému okolí…
Člověk mající takovou Osobu je dítětem Štěstěny. Našel totiž něco, pro co stojí za to žít. Život se díky ní projasní a temnota zmizí ve stínech zla, kam patří. Pak už si nemusí připadat jako vězeň, nemusí přepečlivě klást krok za krokem tak, aby chřestot jeho okovů neupoutal pozornost některé z těch krvelačných bestií. A dokonce i já – někdo, kdo nenalézal pochopení a utápěl se ve vlastních slzách zoufalství – jsem našla svůj Cíl.
Jméno nikdy nebylo důležité. Jedná se jen o pouhou nálepku, kterou Vám darovali rodiče. Pouze Váš odznak, který křičí do světa: „Ano, to jsem doopravdy já.“ Ale Jeho jméno, to je –. To je jako mávnutí křídel anděla, lehký vánek, co Vás pohladí po tváři a vykouzlí Vám na rtech úsměv. Něco, co říká: „Jsem tu pro Tebe.“
On je ten Vyvolený, ta bytost, kterou jsem po celý svůj život hledala. A teď, když je mé hledání u konce, se od Něj nemohu ani na minutu odtrhnout. Je mým Průvodcem, mou Horou, o kterou se mohu bezstarostně opřít, mým nejhlubším Oceánem, který skýtá tu nejtajemnější skrýš, mým Životem. Není to nikdo, koho by pochopil obyčejný smrtelník. To je naprosto nemožné. Má nesmrtelnou duši, od které mám nyní klíč já. Je jen můj, a já se ho nikdy nevzdám. Svůj Poklad budu střežit jako oko v hlavě už navěky.
Copak by šlo odpoutat se od někoho tak dokonalého, jako je můj Muž?! Od někoho, kdo byl mým nejtajnějším Snem?
Vzdát se někoho tak Výjimečného by bylo naprosté šílenství.
A Jak dny plynou, dozvídám se o něm stále víc a víc. A vskutku – nepřestává mě překvapovat. Je Tajemný, Milý, Oddaný a nestranný. Je vstřícný, sebejistý a nedůvěřivý k lidem. Má pramálo času a vždy slůvko, kterým mne dokáže ukonejšit. Ustojí i sebevětší zemětřesení. Je vždy ve střehu a velice Inteligentní. Zkrátka, naprosto Bezchybný.
A pakliže má nějaké své ‚mouchy‘, jsou pouze ozdobou jeho dokonalosti. Je mi nesmírnou ctí, že je to On, kdo protkal můj život tím svým.