Bez Romea a s Julií

Ta dvojice od Shakeaspeara,
naděje plané jen vytváří.
Vzpomínka mi mysl sdírá
mám krusty soli ve tváři.

O jedu na chvíli přemítám,
falešný/pravý bychom pili.
Věř mi, že dýku uvítám.
Já jsem, ty budeš, my jsme byli.

Čas říkat "my" přešel v prach,
jen v ten prach a v slzy.
Říkali, netop se v útrapách,¨
(v)čas ochrání tě brzy.

Dost dlouho jsem vyčkávala,
po roce se neozvalo.
V temnotě jsem tápávala...
"Brzy" někde zabloudilo.

Třeba někdy pošle pohled,
z Verony - podle razítka.
Další rok to bude bolet,
pak na dveře mi zaťuká.

"Jsem tvé brzy", zahlaholí.
"Přišlo jsem tě vylečít."
Odmítnu ho však s nevolí.
Nechám si bolest, a s ní i cit.

Ať další děvče Parida zvolí,
radši než Romea, co prchl sám.
Den mi zůstal, rok to bolí,
Romeo můj, kde tě mám?


Ta je taky pro tebe, D.