TAK JDE ČAS

Na dlani sluníčko se sedmi tečkami,
svá přání posílám do světa,
beruško, řekni těm, co lítají nad námi,
že notorický jsem po/pl/eta.

V hlavě se honí slova a písmena,
rodí se bláznivé myšlenky,
život je kulatá a řvoucí aréna,
kde občas kvetou pomněnky.

Jako se střídají jasné dny s nocí,
nahoru, dolů, cesty se klikatí,
loď jenom na chvíli zůstává v docích,
pole se na podzim obilím pozlatí.

Musíme přijímat zvyky a proměny,
smířit se s životním osudem,
touhy, co nikdy už nebudou splněny,
sny navždy zůstanou přeludem.

Přesto však stále zbývá nám naděje,
že láska napraví křivdy a bezpráví,
radost a štěstí se na tebe usměje
a tvoje duše se navždycky uzdraví.