Sněženky někdy pláčou

Když měsíc šplhá na zvonici
to bývá čas
kdy pro sníh pláčou sněženky
že opustil je příliš brzy.
Vítr moc rád osouší jejich slzy.

Měsíc pak smíchá
čisté stříbro s noční tuší.
Tak plýtvá stříbrem bez milosti
než věžní hodiny vykřiknou
dosti, dosti, dosti!

Svatý Jan do teď stříbrný
tu zase stojí kamenný.
Zlato mu dávno vzala voda.
Svatozář nezáří
jaká škoda.

Za sochou Jana v těsném šiku
nestojí zástup kajícníků
jen staré suché rákosí.
Hodina za hodinou plyne
rákosí šustí suché litanie.