smetí

Pojď tichem noci
krajinou měsíce
vedle hvězd,
co nejdou pojmenovat
chvíli se lidem schovat,
kde žádné světlice
tvář neosvítí
a tam se umilovat!
__

Do divných názvosloví
na dráze z mlíka
ve věčném roku sovy
potomci Koperníka
zapíší jména naše.
Až pastýř u salaše
pozvedne hlavu svou
uvidí, jak nás ponesou
za Velkým vozem
bez průvodu.

__

Nevíme, kam mraky jdou
a co je nad hvězdou
je světlo tmou
tma světlem
u komet aleje
Nebo jak vše je?
Ptal jsem se Galilea,
co je sen a co reál?

__

Zkoušíme stále plout
nepřijmout gravitaci
pana Newtona
pout nablýskaných
Proč víc nám chutná
ze zahrad zakázaných?

___

Mést z hvězd
bolest a pýchu
Věz! Cest zametených
v žádné galaxii není.
A proto piji poháry poznání
poháry zapomnění.
Umírám rozedněním,
rodím se do noci,
chladím se v potocích,
abych pak sálal sněním.

____

Mám v měšci měsíc
a svic na tisíc
hvězd
to kvůli slunovratu
... každý sní o návratu

___

Šat noci -
i přes ty faldy v bocích
k zrcadlům na potocích,
když zhasnou,
když je jasno,
padá krásno!

____

Kapka vědy (podle dědy)
způsobuje nevíru.
(nejen u něj v revíru)
Celej pohár přivádí ke zbožnosti!
wp-zb