Hry osudu 2. kapitola

Jakmile jsme vyšly z domu, vytrhla se mi a jako o překot běžela ke stájím. Když jsem tam o chvíli později došla také, už s nezaměnitelnou energií připevňovala Game a Camarovi transportní kamaše a říkala stájníkům, co všechno mají dát do přepravníku. Šedé oči jí zářily stříbrným svitem a celá hořela nedočkavostí. Musela jsem se pousmát tomu, jak kolem mojí osmileté dcerky všichni běhají jako fretky a ona udílí instrukce. Pozdravila jsem se se dvěma stájníky a vzala jsem z lavice dvě lehčí deky, abych je mohla přehodit přes oba koně. Když byli koně zadekovaní a na nohou měli chrániče, zálibně jsem se na ně podívala. Vypadali jako praví šampioni. Modro-zelené deky s nápisem Fawley dressage accademy a zelené chrániče jim oběma moc slušely. Ještě jsem prošla auto i přepravník, abych zkontrolovala, že máme všechno a mohlo se nakládat. Oba koně nastoupili bez problémů a já jsem sebou při zaklapnutí rampy znatelně trhla.
Teď už není cesty zpět. Za pár hodin stanu tváří v tvář před mužem, kterého jsem opustila před osmi lety beze slova rozloučení. Zhluboka jsem se nadechla a vybídla Katie, ať nastoupí do auta. Rozloučila jsem se se stájníky a sedla jsem za volant modré Hondy CRV. Dojela jsem k domu, kde na nás čekal Michael, abychom se mohli rozloučit.
„Budete mi chybět miláčku, i když je to jen na čtrnáct dní,“ pousmál se.
„Však ty nám taky, ale všichni budeme mít plno práce. Buď na sebe opatrný,“ řekla jsem a otevřeným okýnkem jsem ho objala. Katie vyběhla z vozu a objala Michaela kolem pasu. „Mám tě ráda tati,“ usmála se na něho a už hopkala zpět na sedadlo spolujezdce. Jakmile si Katie zapla bezpečnostní pás, vyjela jsem branou ze dvora.
***
Jely jsme mlčky. Katie byla zaujatá krajinou a mě se hlavou proháněly stovky vzpomínek. Mohla jsem jen doufat, že nějak nevypluje na povrch moje obrovské tajemství.
Už utekla docela dlouhá doba od chvíle, kdy jsem v podstatě utekla z Anglie a rozhodla jsem se začít žít znovu. V Anglii jsem měla rozjetou docela dobrou kariéru drezurní jezdkyně a neskutečně jsem si užívala, že Kamille Graysonová je známá v téměř všech jezdeckých kruzích. Už v Anglii jsem začala trénovat mladé jezdce a sama jsem se velice dobře umisťovala v drezurním žebříčku. Jako ve všech příbězích, i v tom mém, se objevil pohledný mladík, do kterého jsem se zamilovala. Několik let to byl čistě platonický a kamarádský vztah. Vzájemně jsme si pomáhali a podporovali se, ale to bylo všechno. Jen jednou jedinkrát se náš platonický vztah zvrhnul a o čtrnáct dní později jsem si sbalila věci a odjela začít nový život do Irska. Ani jsem se s Mikem nerozloučila.
Přes trenérku jsem zařídila prodej své klisny Shinning Star a peníze, které mi trenérka poslala, jsem použila pro začátek nového života. S rodiči jsem se tenkrát rozloučila jen rychle, aby mě nestačili přemluvit, abych zůstala. Dva měsíce v kuse mi rodiče i trenérka ustavičně psali, že se po mě Mike shání, já jsem ale zatvrzele trvala na tom, aby mu moji novou adresu ani číslo nedávali. Pokud to bylo na mě, nechtěla jsem se s ním už setkat.
Díky mým úspěchům v Anglii jsem v Irsku sehnala práci jako jezdec a trenér u jednoho menšího lorda. Michael byl o deset let starší jak já a už od začátku dával najevo, že mu nejsem lhostejná. Lord Michael Fawley byl pohledný muž a vlastně byl podobný Mikovi. Měl hluboké šedé oči, hnědé vlasy, vysokou svalnatou postavu a ostře řezanou tvář. V jeho stájích byly desítky špičkových koní, o které se staralo několik podkoních a trenérů. Pro mě byli ve stáji připraveni čtyři koně. Dvě klisny a dva hřebci. Zvlášť do jednoho z nich jsem se zamilovala. Byl to vysoký svalnatý vraník Camaro. Čtyřletý polokrevník s rodokmenem, který by mu mohl závidět kdejaký šlechtic. Další hřebeček, teprve dvouletý Holandský teplokrevník, byl dlouhonohý hnědák s lysinou. Už když jsem ho tehdy pozorovala, tak jsem vytušila jeho potenciál. Obě kobylky byly vysoké pětileté ryzky.
Michael mi nechal zařídit jeden z bytů přímo ve svém sídle. Z oken jsem viděla na stáje, velké výběhy, jízdárnu a část krásné zahrady. Pokoje byly samy o sobě skoro stejně velké, jako celý můj byt v Anglii. Celý interiér byl prosvětlený a vzdušný. Všechen nábytek byl z borovicového dřeva. Hrozně se mi stýskalo a nejradši bych se vrátila zpátky domů, ale nešlo to. Krátký románek, který jsem doma před odjezdem měla, bohužel neskončil bez následků. Usilovně jsem přemýšlela, jak situaci vyřešit, ale nic mě nenapadalo.